Daughter of Ocean

8# Slzy a vztek a jedna růžová nepříjemnost

Nechala jsem své slzy volně téct po mé tváři. Byla jsem zmatená. Právě jsem se dozvěděla, e celých třináct let mám sestru dvojče a mamka mi o ní nikdy neřekla. Věděla o ní! Chtělo se mi křičet. Matka mi toho tolik neřekla. Kolik tajemství předem mou ještě má!
Připadala jsem si zlomená. Za poslední týden těch tajemství a překvapení bylo a moc. U nemůžu. Takhle u to dál nezvládnu. Slzy mi opět vytryskly z očí. Měla jsem neuvěřitelný vztek. Uslyšela jsem za sebou něčí kroky. Otočila jsem hlavu, byl to Percy. Kdy viděl mé ubrečené oči rozběhl se za mnou. Objal mě kolem ramen ,,Katie. Co se stalo?"zeptal se jemně. ,,Ne nic to bude dobrý." vzhlédla jsem a Percy vypadal pochybovačně a já věděla, e se mě na to stejně později zeptá. Ale na to mi z očí vytryskly nové slzy. Percy mě objal a já svou hlavu zabořila do jeho ramene. ,, Katie to bude dobrý. Ublížil ti snad někdo?" já jen záporně zavrtěla hlavou, i když jsem právě teď cítila pravý opak. Percy mě objal pevněji. Ještě chvíli jsme tam tak seděli, dokud mi nedošly slzy.
Zvedla jsem hlavu a podívala se na Percyho v očích se mu zračily obavy. Potom jsem se znovu podívala na jeho tričko. Bylo celé mokré od mých slz. ,,Jé promiň." rozpačitě jsem se usmála a natáhla k jeho tričku ruku, za chvilku bylo zase suché. ,,Né to je v pohodě. Pojď jdeme na oběd." zvedl se a natáhl ke mě ruku a se na něj chabě usmála a ruku přijala.

Na obědě jsme zase seděli jenom já s Percy. Tentokrát jsem si podle Percyho příkladu dala modré palačinky. A fakt to chutnalo mnohem líp. Pár lidí nad námi protočilo oči, ale jinak to nekomentovali. Po chvíli Cheirón vstal od svého stolu a rukama naznačil, abychom se utišili. ,,Prosím o chvíli pozornosti. Dneska v podvečer proběhne souboj o vlajku. Jak budete rozděleni se dozvíte během dne. Děkuji." opět si sedl a u všech stolů se rozhostil tlumený šepot. Všichni u chtěli, abychom byli rozřazeni.

Cestou zpátky do srubu se na mě Percy díval zkoumavým pohledem. A jakmile se zavřely dveře našeho srubu a já si sedla na postel, Percy si sedl vedle mě a podle jeho pohledu bylo zřejmé, e očekává vysvětlení mé dnešní slabé chvilky. ,,No tak začni." pobídl mě a já si poraženě vzdychla.
,,No tak kde začít." snažila jsem se z toho vykroutit, ale Percy byl neodbytný ,,Co třeba od začátku." upřel na mě svůj pohled.
Tak jsem Percymu povyprávěla celý dnešní nepříjemný zážitek. Percy celou dobu zarytě mlčel a díval se do země. Vypadal trochu v oku, ale nesesypal se z toho tak jako já. Kdy jsem skončila svůj monolog Percy se na mě konečně podíval. ,,Takže, jestli jsem to pochopil správně, tak má utajené dvojče, které jsi nikdy neviděla." já pouze kývla a do očí se mi zase nahrnuly slzy. Zkusila jsem je potlačit, ale přece jen mi jedna vyklouzla ven a kutálela se po mé tváři. ,,Ona mi lhala. Nic mi neřekla." vydechla jsem potichu. Percy si stiskl rameno a setřel mi slzu z tváře. ,,No tak to bude dobrý uvidíš. A teď pojď půjdeme se podívat s kým budeme v týmu." řekl povzbudivě a já se slabě usmála.

Zeptali jsme se tak půlky tábora a když užu jsme to chtěli vzdát tak nám to řekla Harper od Athény.

,,Já myslím, že bychom to mohly vyhrát." pobrukoval si spokojeně Percy. Týmy budou po srubech a my jako Poseidonův srub jsme se srubem Athény, Déméter,Apollóna, Dionýsa. Já si taky myslím, že máme dost slušnou šanci. S Percym jsme zamířili do zbrojnice kde jsme si vzali štíty, helmice a nějaké ty chrániče.

Měli jsme ještě hodinu čas a protože se Percy vytratil za Annabeth já se vydala za Liz.

,,Čauky Liz!" zašvitořila jsem. Liz sebou trhla a zvedla svůj zrak od svitků, do kterých měla zabořený nos. ,,Pro všechny bohy, to u mi nedělej." zašklebila se na mě a já si k ní sedla na postel. ,,Jsme spolu v týmu." zatrylkovala jsem nadšeně. Liz zazářily v očích jiskřičky ,,Fakt? Já jsem si toho ani nevšimla. Celou dobu sedím tady." pohodila hlavou na svitky, které držela v rukou. ,,Tak snad vyhrajeme..." Liz už však upřela svůj zrak do svitků a zamračila se. ,,Co to je?" nahlédla jsem jí přes rameno. Všechno bylo psáno ve starořečtině. ,,No jak jsi mi říkala o té tmě v jezeře...snažila jsem se něco najít. Nějaký podobný případ. ale nic jsem nenašla." povzdechla si. Mírně jsem se usmála. Jsem ráda, že se mi snaží pomoct. ,,Do háje já ještě nemám nic nachystané na tu hru." zděsila se Liz a vystřelila z postele.
Já se jen zasmála a vyrazila za ní.

Mířily jsme s Liz ke zbrojnici, když do mě někdo prudce narazil ramenem a já spadla na zem. Když jsem se vzpamatovala z prudkého nárazu na zem, podívala jsem se na osobu, která to zapříčinila.
Byla to dívka. Mohlo jí být tak patnáct. Měla dlouhé, mírně zvlněné, hnědé vlasy a jeden růžový pramen na jedné straně hlavy. Měla snědou kůži, ale i přes to byla neskutečně krásná. ,,Aha. Takže dcera Afrodity. Super."pomyslela já si. ,,Dávej pozor na cestu. Hlupačko." vřískla na mě a já po ní hodila vražedný pohled. Liz mi pomohla vstát. Už jsem se nadechovala k nějaké nehezké urážce, ale Liz mi stiskla rameno. Sykla jsem bolestí a otočila jsem k ní hlavu, ona jenom zavrtěla hlavou, abych ta radši nechala být. Přikývla jsem a otočila se na tu nafrněnou blbku. Jen jsem se na ni zamračila a zamířila pryč. ,,To byla Crystal. Dcera Afrodity. Ale to už ti asi došlo." přikývla jsem. ,,Je ale lepší se s ní nehádat." pokračovala Liz. Chtěla jsem se zeptat proč, ale Liz jasně dala najevo že se o tom bavit nechce.

Když jsme procházeli dveřmi od zbrojnice pryč, zazněl gong ohlašující brzký začátek hry o vlajku. Rychle jsme se tedy oblékly, vzali si štíty a helmice a vyrazily za svým týmem k lesu.

Percy nám vysvětlil pravila a probrali jsme si strategii. Já, Percy, Liz, Will a Annabeth budeme hlídat vlajku a ostatní se budou snažit získat vlajku našeho soupeře.

Všichni se odebrali na svá místa a čekali. Lesem se o chvíli později rozezněl hlasitý gong.

Hra začala.

Hola amigos!! Nová kapča je na světě. Líbila? A co myslíte setká se ještě Kate a Crystal? Komentáře a Votes potěší.
Miluju Vás❤❤❤❤