Daughter of Ocean

3#Tábor Polokrevných

,,Kdy už tam budeme?" zeptala jsem se Liz po asi dvou hodinách chůze. ,,Hmmm...no asi tak tímhle tempem za hodinku nebo dvě." řekla naprosto neunavená Liz. ,,Ach jo" zakňucela jsem unavené, ale šla jsem dál. Bolelo mě celé tělo. Škrábanec na ruce se mi ještě nazacelil úplně a po vyskočení z jedoucího autobusu jsem měla pocit, že mám polámané všechny kosti v těle. Liz se na mě ustaraně podívala a potom se na chvíli zamyslela. ,,Pojď se mnou pokud jsou mé myšlenky správné bude ti dobře. Je to kousek odtud." řekla. Vzala mě za ruku a táhla pryč. Asi po patnácti minutách chůze jsme došli k malému jezírku. ,,Ehmmm co tady děláme?" zeptala jsem se. Liz nic neříkala. Místo toho mě do jezírka strčila. Jakmile se mé tělo dotklo vodní hladiny, začala mi jím proudit nová energie. Cítila jsem jak se mi rána na ruce zaceluje. Nechápavě jsem se podívala na Liz a očekávala jsem vysvětlení. Liz se však jen spokojeně usmívala. Na táhla ke mě ruku a pomohla mi vstát. ,,Tak já se cítíš?" řekla docela nevzrušně jako kdyby přesně tohle čekala.
,,No ta rána...Počkat!?"zadrhla jsem se,,Já nejsem mokrá" vykřikla jsem a podívala jsem se na svoje suché oblečení. Liz jen pokývala hlavou. ,,Přesně jak jsem si myslela." řekla Liz a pokračovala v chůzi do toho Tábora o kterém mi pořád nic neřekla. Té nevědomosti jsem už začínala mizmt po krk. Celý tenhle den byl šílený. Moje máma zmizela, málem mě sežrala prodavačka, pak zjistím že jsem polobůh nebo co, málem nás zabíjí tři staré báby a já pořád nic nevím. Byla jsem ze všeho zmatená a vyděšená. Strach ale po chvíli přešel na vztek. Z toho že nic nevím, z celého dnešního dne. Ucítila jsem škubnutí v žaludku a najednou byla Liz celá,od hlavy až k patě, mokrá. Překvapeně se na mě podívala.
,,Já nic neudělala" řekla jsem a dala ruce do obraného gesta. ,,Jo jasně"ušklíbla se na mě Liz. Ale vypadala že ví své. Dál jsem to neřešila. Zase jsem se cítila strašně vyčerpaná. Šli jsme zhruba další půl hodinu. Teď už jsem se skoro neudržela na nohou. Zamotala se mi hlava a já spadla na zem. Liz ke mě rychle přiběhla. ,,Jsi v pohodě?"zeptala se mě starostlivě. ,,Jo. Jo budu v pohodě jenom potřebuju trochu odpočinku."řekla jsem. Doplazila jsem se ke stromu a zavřela oči. V minutě jsem usnula.
Nevím jak dlouho jsem spala, ale když jsem se probrala tak už byla tma. ,,Tak co jdeme dál? Tábor už je jen kousek odtud."řekla Liz.
Pomalu jsem se zvedla. Trochu jsem se zapotácela. Liz mě přidržela. Já vím že teď vypadám jako strašný slaboch co nic nevydrží. I když možná je to i pravda. Ale ani já sama jsem nevěděla co mě tak vyčerpalo. Po chvíli jsme došli k velkému stromu na kterém vysela jakási zlatá látka. Ale co bylo ještě víc šokující že kolem stromu byl obtočený drak. Já jsem na to koukala a otevřenou pusou dokud mě z toho nevytrhla Liz ,,Bacha aby ti do pusy nevletěla moucha"řekla a začala se smát. Já jsem se na oko urazila, ale po chvíli jsem se začala smát s ní.  ,,Takže ho vidíš?" zeptala se mě Liz po chvíli a ukázala na draka. Já jen souhlasně přikývla. ,,Dobrá. Tak pojď za mnou." řekla a vydala se dál do lesa. Po pár metrech jsem stála na kopci a zhlížela jsem na veliký tábor. Všude byly děti různého věku. Někteří bojovali s meči, jiní stříleli z luku,další zase hráli na různé nástroje. Ale co bylo ještě podivnější že mezi dětmi se proháněli asi taky děti, ale jejich dolní půlka těla byla kozlí. ,,Ehm hele Liz co jsou tamti zač?" zeptala jsem se a ukázala jsem na ty zvláštní děti. Liz se zasmála ,,To jsou satyrové. Jejich dolní část těla je kozlí."řekla. ,,A to trénují i takhle pozdě večer? Vždyť je tma." zeptala jsem se. ,,No one je teprve šest hodin, ale někteří ještě trénují. To víš výcvik je potřeba" mrkla na mě a já měla nepříjemný pocit, že tohle mě čeká taky. ,,Pojď půjdeme za Cheirónem." řekla a vydala se dolů z kopce dolů k velké budově. Došli jsme k té velké budově a Liz mi řekla ať počkám tady. Sama vešla dovnitř. Přes okno jsem viděla jak jde k nějakému muži. Něco mu potom říkala a vypadalo to že mu něco vysvětluje. Pochvíli vyšel ven. Já jsem udiveně zírala. A zase vršek těla byl lidský, ale spodní část těla byla koňská. Muž se na mě usmál ,,Ahoj Kate. Já jsem Cheirón. Vítej v Táboře Polokrevných." řekl a znova se na mě usmál. V hlavě jsem si rychle dala dohromady co všechno vím o Cheirónovi. Takže byl, ehm teda je kenrour. A trénoval hrdiny. No moc toho není, ale mě to nevadí.
,,Liz mohla bys ji tady provést? Jo a zachvíli je večeře tak ať to stihnete." řekl Cheirón a odklusal pryč. Liz mě vzala za ruku a vydali jsme se hlouběji do Tábora Polokrevných.
Který teď asi bude mým novým domovem.

Tak další kapitola. Sice kratší, ale snad to nevadí. A hlavně bych se chtěla omluvit za svou neaktivitu. Končilo pololetí a já toho měla hodně.
A jak dopadlo vaše vysvědčení??
Já jsem měla samé jedničky.
Miluju vás💙💙💙💙😘😘😘😘🌊🌊🌊🌊