Daughter of Ocean

5#Percy Jackson

,,Pojď do vody."pobídl mě. ,,Něco ti ukážu." usmál se a já šla a ním. Bylo mi jedno že jdu v oblečení. Stejně nebudu mokrá. ,,Koukej. Pak to zkusíš taky." řekl když jsem k němu došla. Ovládl vodu a vytvořil vlnu. ,,Páni." řekla jsem a zkusila jsem to taky. Dlouho se nic nedělo a potom jsem ucítila škubnutí v žaludku a přede mnou se vytvořila malá vlna. ,,Joo. Zvládala jsem to" radovala jsem se. ,,Výborně." pochválil mě Percy. ,,Pojď za mnou." řekl a ponořil se pod hladinu. Nadechla jsem se a ponořila se za ním. Už sice byla tma, ale já cítila kolem sebe všechny živočichy i rostliny. Najednou se vedle mě objevil Percy ,,Nemusíš zadržovat dech. Můžeme dýchat pod vodou. Je to super že?" zazněl mi Percyho hlas v mé hlavě. Pomalu jsem vydechla a zase se nadechla. Čekala jsem že se začnu dusit, ale dýchala jsem normálně. ,,To je úžasné." řekla jsem Percymu v duchu. Tak jo na tohle si rychle zvyknu. ,,Jak hluboko můžeme plavat?" zeptala jsem se ho. ,,To nevím. Nikdy jsem to nezkoušel úplně do extrému. Ale naprosto jistě vím že nám v 10 metrech tlak vadit nebude."odpověděl a já se jen zasmála.
,,Asi bychom už měli jít zase nahoru. Zachvíli
bude večerka." řekl Percy a společně jsme začali stoupat nahoru. Percy vylezl z vody naprosto suchý a šel si sednout na břeh. Já jsem zůstala ve vodě a trénovala jsem vlny. Pochvíli se mi to už začalo dařit a po každém dalším pokusu byla vlny čím dál větší. Percy mě chvíli pozoroval a potom šel za mnou. A než jsem se stihla vůbec nadechnout už mě spláchla velká vlna.
,,Tak to jsi neměl." zasmála jsem se a poslala na něho vlnu. Percy se jen zasmál a zaplul pod hladinu. Vůbec ho nebylo vidět a potom se vynořil pode mnou a já seděla na jeho ramenech. Oba jsme se strašně smáli až mě z toho bolelo břicho. Ze smíchu Percy ztratil rovnováhu a oba jsme letěli do vody. Což mělo za následek ještě větší výbuch smíchu. Ještě chvíli jsme tam blbli házeli po sobě vlny navzájem se ,,topili" ve vodě. Potom jsem si všimla Annabeth, která seděla na pláži a asi už nás dobrou chvíli pozorovala. Zamávala jsem na ni. Zamávala mi nazpátek a naznačila že už máme jít do ven z vody. Vylezli jsme z vody a zamířili k Annabeth.
,,Jsem ráda, že si tak rozumíte." usmála se na nás Annabeth. ,,Co jí takhle trochu smočit? Sice tak jdeme na smrt, ale bude to sranda. Pak ji zase vysušíme." řekl mi v hlavě Percy a šibalsky se na mě usmál. Úsměv jsem se mu oplatila a přikývla jsem.
,,Na tři. Raz, dva.." začala jsem odpočítávat.
,,Ať vás to ani nena..."začala Annabeth, ale než stačila větu dokončit už byla celá mokrá. S Percym jsme dostali výbuch smíchu, že jsme se málem váleli po zemi.
Annabeth se na oko urazila, ale po chvíli se usmála. Podívala se na nás dva ,, Úplně stejní." řekla si pro sebe a začala se smát taky. ,,Tak a teď mě koukejte vysušit." řekla Annabeth když jsme se přestali smát. Percy natáhl ruku a začal vodu z Annabeth vasávat do malých kapiček. Já to po něm zopakovala. Moc mi to sice nešlo, ale co.
Zachvíli byla Annabeth zase suchá. ,,Tak jo jdeme už je dávno po večerce." zavelela Annabeth a společně jsme se vydali do tábora ke srubům. Percy se s Annabeth rozloučil a společně jsme se vydali k Poseidónově srubu. Když jsme k němu došli zase mě do nosu uhodila vůně moře. Srub byl krásné výzdobený. Všude byly mušle. Když jsme vešli dovnitř tak jsem se rychle svalila na volnou postel a unaveně vydechla. ,,Dnešek byl opravdu náročný." řekla jsem a podívala se na Percyho. Ten už taky ležel ve své posteli. Na stěně nad ním byl pověšený nějaký roh. ,,Co to je?" zeptala jsem se Uma ukázala tam. ,,Jo tohle. No to je Mínotaurův roh, který jsem mu usekl když jsem sem poprvé přišel. Napadl nás před táborem a unesl moji mámu." odpověděl a já v jeho očích uviděla jak se mu hlavou honí hodně nepříjemné vzpomínky.
,,A našel jsi ji?" zeptala jsem se zvědavě
,,Jo našel. Ale musel jsem pro ni do podsvětí." řekl a trochu se usmál. ,,To je dobře já tu svou ještě musím najít." řekla jsem smutně. Percy se na mě nechápavě podíval. ,,No moje máma zmizela. Nechala mi jenom malý papírek na kterém bylo napsáno ať jdu sem. Nic víc. A já nemám tušení kde je." řekla jsem a v očích se mi začaly zrcadlit slzy. ,,Neboj já ti pomůžu ji najít." řekl a povzbudivě se na mě usmál.
Vděčně jsem se na něho usmála. ,,Měli bychom jít spát. Zítra tě čeká první trénink." řekl Percy. ,,A s kým budu vlastně trénovat?" zeptala jsem se. ,,No samozřejmě se mnou. Znáš snad někoho lepšího kdo by ti pomohl s trénováním tvé moci?" odpověděl na oko uraženě a já se jen zasmála. ,,Dobrou." zašeptala jsem a zavřela oči. ,,Dobrou." řekl Percy.
Potom už jsem odplula do říše snů.

Tak dneska zase trochu kratší.
Doufám že se líbila.
Miluju vás 💙💙💙🌊💙💙😘