Mad, jsi v pořádku? [POZASTAVENO]

|5|

Zbytek týdne jsem klasicky chodila do školy, dělala si úkoly a tak podobně. Dokonce na mě Raven Masonová ( dříve zmíněná vysoká blondýna a "školní ikona", která se tehdy bavila s Troyem na chodbě ) vychrstla jahodový džus. Omylem. Alespoň to tak říkala, když jsem ji našla falešně brečet na chodbě s kompletně rozmazanou řasenkou a velkým chumlem lidí kolem sebe. Potom jsem nechtěně vrazila do její kamarádky Rebeccy, která mi hned začala vyčítat to, co se stalo, protože chudinka Raven je teď celá vystresovaná.

Nastal pátek. Po tom, co jsem došla ze školy, jsem okamžitě vystřelila do mého pokoje. Ani nevím proč, prostě jsem chtěla, aby mě nikdo neviděl. Sedla jsem si na postel a rozhodla jsem se dívat na seriál.

Už jsem se dívala na čtvrtý nebo pátý díl, když v tom jsem si na něco vzpomněla. Pátek. Bratr. Párty. Ta párty! Bylo 17:00, kluci už byli dole a něco chystali. Vím o tom, že tady byl můj bratr, nejspíš Troy, Daymon Hale ( bratr Rebeccy ) a asi dva další kluci z lakrosu.

Sice jsem řekla, že jim v žádném případě nepomůžu, ale neřekla jsem, že na tu párty nechci jít...
Zavolala jsem Len, ať k nám dojde, protože jsem zoufalá a nevím, co si mám na párty vzít.
Po chvilce tady byla a v ruce držela asi troje šaty.
,,K čemu to máš?" Zeptala jsem se jí s úsměvem a prstem ukázala na několik věšáků s oblečením.
,,Vím, že nemáš žádné šaty, tak jsem ti koupila tyhle." Ukázala mi světle růžové uplé šaty s dlouhým rukávem.
,,No nevím, takový styl já moc nemusím." Řekla jsem a viděla, jak její úsměv pomalu mizel.
,,Tak si je aspoň zkus!" Objevil se jí na tváři její krásný úsměv a já nakonec přikývla.

No... Nebylo to tak špatné, jak jsem si myslela, že bude, ale necítila jsem se na to, vzít si takové šaty.

,,Promiň, jen si zajdu na záchod, ano?" Řekla Len, já přikývla a dál jsem se prohlížela v zrcadle.

,,Páni..." Řekl mužský hlas a já se otočila směrem ke dveřím. Stál tam Troy, který si mě prohlížel od shora dolů.
Povytáhla jsem obočí, čehož si ihned všimnul. ,,Vypadáš úžasně." Pronesl. ,,Dě-děkuju." Pokusila jsem se o úsměv. ,,Vezmeš si je?" Zeptal se. ,,Kam?" ,,Na párty." Zatajil se mi dech. Nejspíš už od začátku musel tušit, že nakonec půjdu. ,,Nevím, nejsem takový typ, který nosí uplé šaty." Zasmála jsem se a on se mnou.

,,Troyi!" Ozvalo se z kuchyně. ,,Tak... Já už budu muset jít." ,,Dobře. Uvidíme se na párty." Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil.

Chvilku po tom, co odešel, do pokoje vešla Len. Řekla jsem jí, že ty šaty jsou hrozně krásné, ale nemám moc náladu na takovýhle typ šatů a nechám si je radši na jinou příležitost. Samozřejmě jsem jí nezapomněla poděkovat za tak úžasný dárek.

Po tom, co mě má nejlepší kamarádka dlouho přemlouvala, abych si vzala šaty, jsem se rozhodla pro béžové šaty nad kolena, které jsem si koupila včera. Len si vzala černé krátké květované šaty přinesené z domu.