Mad, jsi v pořádku? [POZASTAVENO]

|8|

Když jsem se konečně dobelhala do školy, šla jsem si vyzvednout vše potřebné. Vrátila jsem se zpět na chodbu a první co jsem uviděla, byl obrovský chumel studentů, který se pomalu začal rozestupovat na stranu. Chumel lidí se změnil na uličku v chodbě školy, uprostřed které procházeli dva studenti. A tyhle tváře jsem velmi dobře znala.

Přímo naproti mně si Troy s Raven vykračovali chodbou. Jejich vlasy doslova splývaly. Jediné, na co jsem se zmohla při tom šoku, bylo podívat se na jeho ruku objímající její pas. V tu chvíli jsem si myslela, že se mi to jen zdálo.

Nezdálo.

A bylo to ještě horší. Nepřítomně jsem se na něj dívala a on si to nejspíš náramně užíval, protože v tu chvíli, co si všiml, že na něj zírám, přitiskl Raven k jedné ze skříňek a začal ji vášnivě líbat. Opravdu jsem nevěděla, jestli jsem smutná, nebo je mi z toho špatně. I přes to jsem se rozběhla na záchody. Potřebovala jsem být sama.

Brečela jsem už několik minut. Nedokázala jsem si vysvětlit, proč se před pár dny choval jako můj nejlepší kamarád, dokonce mě i políbil a teď tady má nějaký románek s Raven Masonovou. Když zazvonilo, odhodlala jsem se odejít ze svého úkrytu, aniž by mě zahlédlo několik lidí. Utíkala jsem domů, aspoň jsem se o to snažila, protože každých pár minut jsem se musela zastavit a popadat dech.

Přišla jsem domů kde nikdo, nečekaně, nebyl. Jedna má část měla chuť něco rozbít, ta druhá chtěla brečet. Rozhodla jsem se pro druhou možnost, která byla přeci jen rozumnější. Šla jsem do svého pokoje vybrečet se. Pořádně. Vím, že asi zním, jako nějaká malá holka, ale ten kluk... Ten kluk mě prostě zradil....

V noci jsem měla pěkně divnou noční můru. Měla jsem svatbu s Troyem a když jsem procházela uličkou k oltáři, vběhla tam Raven a začla se sápat po Troyovi, kterému to vůbec nevadilo. Potom se celé prostředí změnilo na školu a viděla jsem ty dva, jak se líbají u skříněk... Fuj... A aby tohle nebylo vše, nakonec se oba změnili v nějaké mutanty a snažili se mě zabít. Ve chvíli, kdy jsem utíkala uličkou kolem mé oblíbené kavárny, po mě Raven sáhla svou rukou a v ten moment jsem se vzbudila. Byla jsem celá spocená a vlasy jsem měla rozcuchané, jako bych proletěla křovím. Otočila jsem se na druhou stranu, čiže k oknu a spatřila jsem někoho, koho jsem nechtěla už v životě vidět. Vyjekla bych, kdyby mi ten někdo nezakryl pusu svou rukou. Když se ujistil, že už nehodlám křičet, ruku sundal. ,,Co tady děláš Troy?!" Sykla jsem a podívala se na polootevřené okno. ,,Tys... Tys mě pozoroval při spaní?" Zeptala jsem se. On stále mlčel. Potom se konečně uráčil promluvit. ,,Já... Chtěl jsem tě vidět." Řekl a usmál se. Snažil se mě obejmout, ale já ho odmítla. ,,Děláš si srandu? Chceš mě vidět a objímat po tom, co jsi začal chodit s Raven? A ty moc dobře víš, jak ji nenávidím..." Řekla jsem rozzlobeně. Už jsem ho vážně nemohla vystát. ,,Troyi... Běž-běž pryč..." Zašeptala jsem a snažila se zadržet slzy. ,,Madeline, ale já-" ,,Řekla jsem abys odešel!" Vyjela jsem na něj. Troy svěsil hlavu a odcházel pryč. Předtím, než zavřel dveře mého pokoje, zašeptal: ,,Omlouvám se..." A podíval se do mých očí.
____________________________________

Achh joooo... 😂 K téhle kapitole jsem se musela trochu dokopat, protože jsem netušila, o čem psát xD A můj příběh už má skoro 80 přečtení a 7 hlasů! Hrozně moc vám děkuji ❤
FaiThie 🎀