Hourly pack- Cesta na konec světa

Kapitola II

--

Dusty se probudil do mokrého rána. Celý večer muselo pršet, pomyslil si. Venku si povídal Alien s Rufem. Drželi hlídku. V doupěti byla jenom Pegi.

,,Ahoj Rufe, Aliene" ,zamířil k nim, ,,Kde jsou ostatní?''

Ruf se otočil ,,Mike a Desert se šli porozhlédnout po okolí a ostatní šli na lov." oznámil a protáhl se.

,,Num, dobrá, až přijdou najíme se a zase vyrazíme."

Ruf a Alien se na sebe pochybně podívali. Pak ale jenom kývli a otočili se zádama k Dustymu.

Jen ať si myslí, že jsem blázen, ale já vím, že Konec světa existuje!

--

Jako první přiběhla do tábora Isabel s malou vychrtlou veverkou. Ta nenasití ani jednoho psa! Další přišla trojice posledních psů, kteří byli na lovu a měli zahanbeně skloněné hlavy. V tlamě nedrželi nic. Ani pírko. Dusty to ale chápal, kojoti jsou přemnožení, což znamená málo potravy. Dusty si poskočil.

,,Taková krásná veverka! No nemyslíte?"

S úsměvem se podíval na ostatní psy. Nastalo ticho. Psi nechápavě koukali na Alfu.

,,Jemu asi fakt hráblo." Šeptla Isabel.

Dusty se ucítil nervózně. Většího tupce si ze sebe nemohl udělat. Pak jen hlesl:

,,Ehm.... no, tu veverku si nějak rozdělte, já dnes nebudu jíst. Potom vyrážíme.

Psi trochu znervózněli, ale nikdo se nepovážil nic říct. Jenom si každý vzal malý kousíček veverky a většina se napila z kaluží, které vytvořil noční déšť. Pak si smečka šla do jeskyně odpočinout před cestou. Pegi si stoupla k Dustymu, který o něčem přemýšlel. Pegi si musela třikrát odkašlat, aby si ji alfa vůbec všimnul. Nakonec se na ní otočil a čekal na její prosbu. Nakonec to ale prosba nebyla.

,,Mmm... víš, že tvůj táta nebyl bezchybný?"

Dusty na ní hodil utrápený výraz.

,,Možná byla chyba ta, že neměl rád vodítkové psy, ale při boji tě zachránil právě ON."

,,Ne,ne,ne! Takhle jsem to nemyslela." ,potom se chvíli odmlčela, ,,Já vím, že byl moudrý, ale to o Kojotím třesku je jenom legenda. Třeba se kojoti přemnožili, to nepopírám, ale dlouhé packy se o to určitě postarají. Když nám střílejí kořist nebude pro ně problém hlučným klackem zabít kojoty."

Dusty se jen podíval na nebesa. ,,Takže tohle si o mně taky myslíš?! Hm?! Že jsem blázen?! Nebo takhle, že můj otec byl blázen?!"

Pegi se z jeho reakce vyděsila. Dusty si toho hned všiml a oddychl si.

,,Promiň... víš..... já ani nevím. Nevím. Vážně ne. Ale stejně by jsme se měli držet od kojotů co nejdál. Nechci o naší smečku přijít. Ani o naše štěňata..." řekl a přitiskl si k Pegiině čenichu ten svůj.

,,Jsem si jistá, že naše štěňata budou zdravá a šťastná. Klidně i na Konci světa."

--

Smečka se vydala na cestu. Po několika hodinách cesty, když se blížilo setmění, se smečka usadila u velkého jezera. Protože oblaka nevypadala na dešťové přeháňky, psy si zalezli pod keře nebo si prostě jen tak lehli ke břehu jezera. Alien s Isabel se šli porozhlédnout po okolí a detektivovat případné nebezpečí. Dusty uslyšel ťukání do stromu, ale více ho zajímal spíše datel, který tento strom kloval aby ho vyléčil, tedy aspoň to tak vypráví bajka o statečném psovi a léčiteli datlovi, kterou si Dusty pamatoval ještě z mládí. Představil si, jak vypráví tento příběh svým budoucím štěňatům. Pak si ale uvědomil, že to je jediná kořist, kterou kde cítil. I když jsou to zdravitelé přírody, tiše počkal na vhodnou příležitost a chňap. Dusty se mohl radovat z v bohatého úlovku, místo toho však nastražil uši. Dusty ucítil prach a fenu se štěnětem. Opatrně se podíval přes keř. Matka držela štěně v tlamě. Kulhala. Za ní běžela dlouhá packa se zelenými hadry a..... hlučný klacek!! Matka spatřila Dustyho. Ze všech sil řekla jen:

,,Utíkejte!!"

--

608 slov
----------------------------------------------------------------------------
Hola amigos!
Po dlouhé době zase kapitola xD
Njn, sice jste museli měsíc (nebo dva) počkat, ale SLIBUJU, že
budu na WP častěji :D
Tak zatím adios milášci :3
----------------------------------------------------------------------------