Duhový příběh

4. část

V pokoji jsem si sedla na postel a projížděla svoje sociální sítě, když v tom mi přišla zpráva. Rozklikla jsem upozornění a zjistila jsem, že mi napsala Kačka. Úplně jsem na ní zapomněla! Měla jsem plnou hlavu Sáry. Kačka: Ahoj Lucko, už jsme se dlouho neviděly, o přestávce vždy někam zmizíš, ani na obědě už se nevídáme, co je s tebou? Ta zpráva mě dost zarazila, uvědomila jsem si, že má pravdu. Tak jsem se rozhodla, že s ní zajdu ven.

Šly jsme se projít k vodě. Propovídaly jsme spolu celé odpoledne, najednou přišla řeč na kluky. Musela jsem se připravit na velké přetvařování, jak jsou ty kluci úžasní atd. Musela jsem si vymyslet, jak by měl vypadat můj vysněný kluk. Kačka mi toho svého vysněného kluka popsala do puntíku. Prý by měl být hnědovlasý, svalnatý a milí. To je jediné, co si z toho jejího půlhodinového výkladu pamatuju, protože jsem jí nevnímala. Taky kdo by vnímal něco, co ho nezajímá, všichni to známe ze školy, ne že ne. Už se stmívalo, tak jsme vyrazily směr domov. Cestou se mě Kačka zeptala, jestli nemám nějaké tajemství, že by o sobě nejlepší kámošky měli vědět všechno. Zarazila jsem se a řekla, že nemám. Bála jsem se, jak bude reagovat, a ještě nejsem připravená jí to říct. Mezitím jsme dorazily domu a rozloučily se.