Duhový příběh

7. část

Otevřela jsem dveře a první co jsem viděla, byl falešný úsměv mého otčíma. Šla jsem do svého pokoje, ale cestou mě zastavila máma, abych si s nimi šla popovídat, protože jsme se dlouho neviděli. Nevěděla jsem, jestli si s ním budu mít něco říct, ale poslechla jsem a šla jsem. Přivítal mě jeho falešnou otevřenou náručí a já dělala, jak moc ráda ho vidím. Ptal se mě na školu a na kamarády, máma mu řekla o nových sousedech a že tu byli na večeři. Najednou obrátil téma a zeptal se: „Tak co kluci?" V tu chvíli jsem se tak lekla, že jsem nevěděla co říct, tak jsem řekla to, co odpovídají všichni, když neví, co říct. „Dobrý". Máma řekla, že už můžu do pokoje. Rychle jsem se zvedla, abych už nemusela být v tom dusnu.

V pokoji jsem si lehla na postel a koukla se na mobil. Viděla jsem dvě nepřečtené zprávy. První byla od Sáry a ta druhá byla od Kačky. Jako první jsem si přečetla tu od Sáry. Sára: Nechtěla bys zítra zajít ven? Mám odpoledne čas. Odpověděla jsem jí: Jasně, můžeme. Půjdeme rovnou ze školy? Sára: Jasně.

Následně jsem si přečetla zprávu od Kačky. Kačka: Ahoj, promiň že jsem byla dnes nepříjemná, omlouvám se ti. Já jí na to odpověděla: Ty se nemáš za co omlouvat, ale já ano. Byla jsem víc se Sárou než s tebou...Promiň mi to. Po několika minutách mi přišlo Kačka: To je v pořádku, nechceš jít zítra ven? V tu chvíli mi došlo, že už jsem domluvená se Sárou, ale nemůžu jí přeci zase odbít a vyměnit za Sáru. Tak jsem napsala: Sice už jsem se domluvila se Sárou, ale mohly bychom jít všechny, ne? Kačka: jo, to zní jako dobrý nápad.