Jsem Havraspárská [POZASTAVENO]

4 - Koště

Rozhodla jsem se, že budu zapisovat spíš ty zajímavější hodiny. A ty ostatní vždycky jen shrnu:

Bylinkářství - Probírali jsme Mandragory. Docela roztomilé, ale svině.
Formule - Jednoduché ,,Lumos". Všichni zvládli v pohodě.
Dějiny - Něco o duchách. (Nevím, jak se to skloňuje xD)

Ale teď, na co jsem se těďila nejvíc... KOŠTĚĚĚĚĚ! Rozhodně se budu chtít přihlásit do Famfrpálu. Tedy, pokud mi to půjde.

Stojíme na volném place. Všide kolem nás jsou Bradavice. A tráva. Pak se ozvala paní profesorka. ,,Tak třído, stoupněte si vedle koštěte, nastavte nad něj ruku řekněte ,,HOP". Všichni si stoupli vedle svých košťat a začali. Možná nevěříte... ale mě se to povedlo na první pokus.

Po chvíli, kdy to všichni vyzkoušeli a měli koště v rukou, profesorka zpustila. ,,Takže, teď si koště dejte mezi nohy, jakoby jste si chtěli sednout. Ale nikdo nebude ve vzduchu, to si zkusíte příště! Dnes se naučíme, jak se řídí. I když je to velmi jednoduché." Uuuh, nikdo ve vzduchu? Škoda. Udělala jsem, co profesorka řekla. ,,Fajn. Pokud chcete letět doprava, nakloňte sebe a předek koštěte vpravo. Pokud vlevo, to samé na opačnou stranu. A pokud chcete zabrzdit, předkem koštěte zatáhněte k sobě. Když dolů nebo nahorů, prostě tam koště namiřte. No, a pro zrychlení se ke koštěti více zkloňte. Jak říkám, jednoduché."

Dobře, to zvládnu. Všechny pohyby jsem si vyzkoušela. Šlo to doc- ,,POMOOOC" bože!
Nějaký Mrzimorský omylem vylétl do vzduchu. Profesorka k němu hned přiběhla a snažila se stáhnout dolů, ale nevyšlo to, a on stále stoupal. Chtěla jsem se smát, ale radši jsem to neudělal. ,,To se stane vždycky..." zakroutila hlavou profesorka a sedla na koště. Hned za ním letěla. Něco tomu klukovi říkala, ale to jsme neslyšeli, protože byli moc vysoko.

Po pár minutách stáli oba pevně na zemi. Mrzimorští se smáli, ale my, hrdý Havraspár jsme zachovali kamennou tvář. Bohůžel, byl konec hodiny a my se vydali na oběd.

Miluju Velkou síň! Sedli jsme si ke stolu, zase vedle těch kluků. Nejspíš to budou naše trvalá místa. Ti kluci stejně nějak neotravujou. Jen jsem uslyšela jeden rozhovor. Holky si mezitím povídali... ,,Hej ale, já jdu do Famrfpálu, až budu moct. Ale ten Mrzimor mi moc sympatický není." Slyšela jsme toho, co byl hned vedle mě. Ostatní na to jen kývli. Já v hlavě souhlasila taky. Ačkoliv tam je i Terka a Petr. Zase jsem začala kecat s holkama.

Síň se začala vylidňovat. Ale přesto tady spoustu mladších ročníků zůstáválo. Typla bych tak všechny 1. - 3. Ročníky. A my nebyli vyjímkou. Tolik jídla... mohli jsme si povídat o čemkoliv. Naproti mě seděla Klárka. Tuto informaci říkám, protože právě mně a Klárce kluci vedle nás poklepali na ramena. Otočili jsme se na ně všechny čtyři. Černovlasý začal mluvit. ,,Noo... vy jste tu nové jako my, že? My jen... nechcete se kamarádit?" (To zní tak dětinsky... ale tak je nám 11 xD). S holkama jsme se na sebe navzájem podívali. Naše pohledy značili jedno. ,,Jasně, proč ne." Řekla jsem.

Postupně jsem zjistila jména:
Černovlasý - SEVERUS SNAPE (okayyy já už toho nechám...)

Černovlasý - Matyáš
Blonďák - Adam
Hnědovlasé dvojčata - David a Marek (Stejně nevím, který je který)

Jelikož jsme se začali nudit, šli jsme všichni do věže. Kluci se oddělili, že si ještě někam zajdou. Pak do mě žduchla Miriam. ,,Není to ten, kterého jsi srazila?" ,,Asi jo." Odvětila jsem. Nepochopila jsem, proč na něj upozorňovala, ale tak nevadí. Dan na mě zamával. Zamával jsem mu zpátky.

Dorazili jsme do věže a přes klepadlo se dostali dovnitř. Na pokoji jsem se koukla na rozvrh na zítra...

Rovnou tady napíšu celý:

PO - Opčm, Byl, Kf, Dčak, Koš
ÚT - Ast, Přm, Kf, Lek, Opčm
ST - Dčak, Dčak, Byl, Lek, Ast
ČT - Přm, Opčm, Kf, Byl, Koš
PÁ - Lek, Opčm, Ast, Přm, Lek

(Snad to dokážete pochopit. Jestli nechápete zkratku, napište do komentu)

Zítra je Astronomie! Tak to bude super. Miluju Vesmír! A přeměňování... to bude taky zajímavé. A nakonec... uuuh, lektvary. Na to se moc netěším, ale třeba to bude super.

Po pár hodinách nic nedělání na pokoji jsme usoudili, že je čas jít spát. Bylo asi deset večer. Tak dobrou noc...

● ● ●

Taaak děkuji za přečtení. Po dlouhé době zase kapitola :,). Nějak se mi nechtělo psát... ale teď mě to zase chytlo! A předem se omlouvám za chyby nebo blbosti v textu, protože, když toto dopisuji, je 1:14. Jsem mega unavená xD. Tak se mějte u příští kapitolky! <3