Takže lidičkové... já mám tolik plánů do jiných ročníků, nových lidí, vztahů... ty vole, mě prostě nebaví tady vypisovat každičký den... budu fakt dost přeskakovat v čase. Jakože fakt hodně. Udělám to, co Rowlingová. Prostě budu psát to nejdůležitější, co se za ročník stalo. Děkuji.● ● ●
Čtvrtek
V mudlovském světě jsem měla čtvrtky ráda, protože jsem neměla žádné kroužky a i škola byla v pohodě. A tady to není jinak! Těším se na koště.,,Tak jo žáci, koště si dejte mezi nohy. Opatrně! Až řeknu, všichni se lehce odrazíte od země. Nemusí to vyjít napoprvé, prostě to zkoušejte dál. Pokud se do vzduchu dostanete, zkuste se tady proletět." Paní profesorka při dokončení udělala to, co řekla nám. A my to opakujeme. Pomalu jsem se odrazila od země... o můj bože! Je to úžasné. Navíc jsem první ve vzduchu! Citím se neuvěřitelně dobře. Fajn, až budu moct, rozhodně půjdu hrát Famrfpál!
Sakra... Jeden Mrzimorský zase vyletěl. Ale tentokrát moc vysoko. Učitelka si běžela pro koště, ale já byla rychlejší. Letěla jsem za ním. (To je tak klišé xD). ,,Hej! Zklidni se!" On se na mě jen podíval a vypadalo to, že neví jak. ,,Zahni doprava!" On nic neudělal. Letěli jsme dost rychle, a on neuměl řídit. Přiblížila jsem se k němu. Natáhla jsem ruku a koště mu nastavila doprava a dolů. Jenže... já si nevšimla zdi přede mnou. Okamžitě jsem koště namířila úplně nahoru. Bylo to jen tak tak, ale vyletěla jsem nahoru bez jakékoliv újmy. Už to stačilo, letěla jsem dolů. Profesorka hned spustila. ,,Výborně Ravienová! Za záchranu spolužáka přičítám 15 bodů Havraspáru!" ,,Moc děkuji, paní profesorko." Usmála jsem se na ni. ,,Pojď prosím za mnou." Sice jsem nevěděla proč, ale následovala jsem ji.
Dorazili jsme před vitrínu, ve které bylo několik pohárů. A na nich různá jména. James Potter, Harry Potter... asi příbuzní. Mám pocit, že Harry je tady nějaká legenda, protože se o něm mluví. ,,Jak jistě víš, máme tady Famfrpál. Jsou tam ti, co to na koštěti opravdu umí. Co bys říkala, kdyby si hrála ve Famfrpálu, a jako střelec?" Dělá si srandu?! To je to nejlepší, co mi může říct! ,,To je pro mě velká čest! Moc ráda!" ,,Výborně, tak spolu zajdeme za ředitelem."
Stojíme před obrovskou sochou orla. Nebo prostě nějakého ptáka. ,,Gumoví Medvídci". Po paní profesorce jsem hodila velice divný pohled, ale hned, jak se socha začala otáčet a kolem ní se objevili schody, jsem tento pohled zase sundala. Ona si šla stoupnout na schody a já taky. Vytočili nás až nahoru, kde seděl ředitel. ,,Dobrý den". Pozdravila jsem slušně. Nechci si to u něj nějak zkazit. ,,Dobrý den pane řediteli. Ráda bych, aby slečna Ravienová hrála Famfrpál. Šla by na chybějící místo střelce Havraspáru." Ředitel se na profesorku podíval. ,,Jistě by to šlo. Zaveďte ji za panem Tomem Frýdem, vedoucím Havraspárského týmu." ,,Jistě pane řediteli." ,,Nashledanou." Řekla jsem nakonec a šli jsme zpět ke schodům. Vzhůru za Famrfpálem!
,,Takže ahoj, jsem Tom Frýd, vedoucí, teď už našeho, týmu. Jsem z vyššího ročníku." ,,Ahoj. Já jsem Nela Ravienová." Mlčky jsme šli na volné pozemky a on nesl nějakou bednu. Na trávě ji položil a otevřel. ,,Takže, hraje se se čtyřmi míči. Dva potlouky, to jsou tyhle kovové. Potom Camrálem, to je tenhle velký červený. A nakonec Zlatonka. Ale tebe, jakožto střelce, může zajímat jen Camrál." Vytáhl ho z krabice a hodil mi ho. ,,S Camrálem se musíš trefit do těch kovových obručí. Za každou trefu dostaneme deset bodů. Vyhrává se až tehdy, když chytač chytne Zlatonku. Ale dávej si bacha na Potlouky, mohli by tě zranit a shodit z koštěte, ovšem od toho jsou tu odrážeči, aby se to nestalo. Já jsem odrážeč." ,,Takže to můžu brát, že můj život leží součástí ve vašich rukou?" ,,No... ano. Ale na tebe budem dávat obzvlášť bacha, jsi nejmladší z týmu. Tak jo, teď poletíme na hřiště a zkusíš si to."
Kývla jsem.To hřiště je obrovské! Jsou tu troje obruče na každé straně, každá kolej má dvoje tribuny. Stála jsem přímo uprostřed. Už se těším na svůj orvní zápas. Ovšem ze snění mě vytrhl Tom. ,,Tak jo. Nasedni na koště a vsem si Camrál. Já budu nepřátelský brankář, a ty se budeš snažit střelit gól." A jak řekl, tak jsem udělala. Nasedla jsem na koště a vyletěla do vzduchu. A s Camrálem v ruce. Řídit jednou rukou je docela náročné, ale ne moc, takže jsem to zvládla dobře. Rozletěla jsem se rychle k obručím a hodila. Ale Tom to chytl. ,,Zkus to udělat více mazaně." ,,Dobře, zkusím." Obě ruce jsem dala z koštěte a čekala, až mi míč hodí zpátky. Byla jsem dost blízko, takže jsme se otočila a obletěla celé hřiště dokola. Plnou rychlostí jsem letěla opět k brankám. Naznačila jsem, že Camrál hodím do pravé dolní, ale hodila jsem ho do levé dolní. (Jsem to ale mazaná :D). Výtězně jsme se usmála a ruce dala do vzduchu. ,,Páni, na první zkoušku dobrý. Uvidíme, jak si povedeš v akci. Příští úterý máme zápas. A ty tam musíš být, protože stejně nemáme třetího střelce. Jsi fakt dobrá." Děkovně jsem se usmála a sletěla dolů. Společně s Tomem jsme šli zpět do hradu, když byl zrovna oběd. Společně jsme vrátili míče a zamířili do Velké síně. Já šla kalsicky k holkám a Tom za nějakýma klukama. Já si sedla k holkám. ,,Čau holky, čau kluci." Maty se na mě rychle otočil, nevěděl, že jsem přišla. ,,No čau, kde jsi byla?" ,,Vyzkoušela jsem si Famfrpál. Příští úterý mám normálně zápas! Přijdete se kouknout?" Řekla jsme s nadšením v hlase. Všigni přikývli. No, a já se radši hned pustila do jídla.
Hned po obědě jsem šla do knihovny, vypůjčit si nějaké knížky o Famfrpálu. Ano, já vím. Ale já ho prostě miluju! A to jsem ho v podstatě ani nehrála. Vlastně ani nevím, s kým jsem v týmu. No to uvidím pak. Šla jsem za knihovnicí, abych si je mohla vzít.
Po cestě do věže jsem potkala Daniela. ,,Ahoj Nel, prej teď hraješ Famfrpál." ,,Ahoj Dane. Ano, ale jak to víš?" ,,Tvoje kamarádky mi to řekli." ,,Aha. No tak já zase půjdu, mám toho dost co na čtení. Navíc musím napsat esej o Souhvězdích. Do příští hodiny Astronomie. Tak ahoj." ,,Ahoj".
Esej hotová. Takže... volno? Asi jo. Já se asi projdu po škole...
● ● ●
Pokračování příště :D. Já jsme úplně noční sova, jsou 3:03 ráno a já se necítím ospalá :D. Proto jdu taky napsat můj domácí úkol do Bradavic, a tím je příběh o romione o-O. Pokud by jste ho někdy chtěli vidět, napište xD, tak ahooj.
ČTEŠ
Jsem Havraspárská [POZASTAVENO]
FanficProstě mě štvalo, jak většina lidí co psali příběh, kde jsou v Bradavicích, potkali buď Poberty nebo samotného Harryho Pottera... tak jsem napsala tohle, kde nebudou jména učitelů, protože se mi je nechce vymýšlet...