#22

794 73 23

od justaquinn3

od justaquinn3

27.5.2015
Ráno jsem se probudil s pocitem že jsem zaspal. Naštěstí jsem si ihned uvědomil že je sobota. Na displeji mobilu se rozsvítila zpráva od Finna která mi vykouzlila široký úsměv na tváři.
F:Dobré ráno sluníčko! Doufám že jsi nezapoměl.
První čeho jsem si všiml bylo „sluníčo" zdálo se mi to urychlené a neptarně mi to navozovalu pocit že je to další vtip. Ale na druhou stranu pokud by to mělo být myšlené vážně je to rozromilé. Od té doby jsem vždycky měl takovou menší paranoiu.

Druhá věc které mi přišla na mysl bylo to že jsem přece jen zapoměl. Domluvili jsme se že u nás Finn přespí ,ale já se zapoměl zeptat. Plácl jsem se do čela a podíval se na hodiny. Mamka chodila i o víkend do práce ,ale pomyslel jsem si že ji možná ještě zastihnu. A opravdu jsem měl štěstí.

„Dobré ráno mami. Mám otázku." „Ptej se." „Mohl by dneska u nás přespat Finn?" Mamka se na mne zadívala a nadzvedla obočí. „Ty máš takové štěstí.Mylím že ano. Musíte slíbit že nebudete dělat žádné blbosti. Nebudeme večer s tátou doma. Po práci pojedeme na oslavu tety Grace a ty jsi vyjímečne propuštěn." „Děkuju mami!" řekl jsem vítězně a objal mamku kolem ramen.

Vrátil jsem se zpět do svého pokoje a rozhodl se Finnovi odepsat.
J:Dobré ráno i tobě. Zapoměl jsem ,ale už jsem ti stihl napravit. Přijď až budeš tedy chtít. Budeme sami doma.
F: Sami doma?;)
J:Ten smajlík se mi nelíbí.
F:Měl by.

Lehce jsem se pousmál a lehl si zpět do postele. Zavřel jsem oči ,ale po malé chvilce je zas otevřel s pocitem že si pořád nejsem jistý zda jsem všechno udělal. Neuklidil jsem.

Na zemi se válelo oblečení,na stole několik talířů a hrnků,v koupelně hromada špinavého prádla a podlahu by taky bodlo vytřít pomyslel jsem si. Nechat jsem to takhle nemohl.

Jako první jsem ze země vysbíral všechno obleční. Následně jsem uklidil talíře a hrníčky. S pračkou jsem neuměl proto mi nezbývalo nic jiného než to práslo hodit do pračky a čekat na mamku. Poslední nejtěžší úkol bylo vytírání které trvalo celou věčnost. Vždycky mě na tom nebavylo to zatracené usychání.

Po dvou hodinách bylo vše jako ze škatulky. Byl jsem na sebe patřičně pyšný. Nebyl jsem nikdy moc pořádný a tohle všechno vždycky zastávala mamka takže jsem na něco takového nebyl vůbec zvyklý.

Teď už jen stačilo čekat na Finna. Srdce mi bušelo a mísili se ve mne emoce. Strach ,ale i jakési zvláštní uspokojení. Snažil jsem se být připravený na cokoliv. Jenže na to co se stalo později mě nedokázal připravit nikdy nikdo..