Why do good boys like bad guys?(Fack cz)

Epilog

Šlo to tak že Finn u nás byl pořád. Byl u nás skoro jako doma. Někdy u nás spal i v týdnu což táta moc neuznával ,ale mamka se vždycky přimluvila. Taky jsem si všiml že už mu začíná být podezřelé jak často u nás Finn je.

Já už jsem byl také nesvůj z toho jak se musím přetvařovat. Rozhodl jsem se to po úmorných čtyřech měsících ukončit a říct tátovi pravdu. Odvahu mi dodávalo že se od té doby co nás častěji navštěvoval Finn začal chovat o něco lépe.Mluvil jsem o tom i s mamkou a i ta souhlasila že je na čase vyjít ven s pravdou.

Když jsem se rozhodl to udělat byl pátek. Na okna bušil mohutný déšť a s listy si pohrával silny vítr. Jako celá rodina i s Finnem jsme seděli u televize a pozorovali detektivku.

Mamka seděla vedle táty s občas si srkla své odpolední kávy. Táta vedle ní lehce podřimoval a detektivku spíše nesledoval. Hned vedle Finn s kterým jsme byli pod jednou dekou ,ale museli jsme být opatrní aby jsme se k sobě náhodou až moc neměli.

Když film skončil táta se lehce probral. Využil jsem příležitosti a na nic jsem nečekal.„Tati? Potřebuji ti n-něco říct."řekl jsem nejistě a podrbal se na zátylku. Táta si široce zívl „Mluv.". „Vím to už delší dobu ,ale....já jsem gay. Už je to tak. Prostě jsem gay."V hlavě jsem si přehrával šťastný scénář. Ale bylo to něco o čem jsem mohl v noci klidně a sladce snít.

Nejdřív zavládlo hrobové ticho. Kdyby někdo upustil špendlík slyšet by ho bylo. Sledoval jsem výraz v otcově obličeji. Měnil se pamalu z neutrálního do přakvapeného a nakonec naštvaného. Nestihl jsem zareagovat. Rychlostně se napřáhl přes stůl a dal mi facku. Ještě nikdy to neudělal. Tohle bylo poprvé. Už několikrát vztáhl ruku na mamku ,ale na mě nikdy.

„Nechápu jak si to vůbec představuješ. Je to nepřípustné." Z očí se mi kutálely slzičky jedna za druhou. Ani jsem nevědel jestli to bylo bolestí kterou mi způsobila facka nebo bolestí která se teď upírala na mou duši.„To ,ale není důvod ho fackovat.."řekl odhodlaně Finn.„Finne né prosím..."řekl jsem tiše.

Táta se zvedl z místa a stoupl si k Finnovi. Měl jsem strach že ho chce udeřit.„Opovaž se."ozvalo se od mamky. Než jsem stačil zamžikat další facka přistála na tváři mámě. Bolelo se mě na to dívat. „Kdybych chtěl pozvu sem sociálku. Mlátíte manželku i svého syna. A já vím že to není poprvé."

„Odjdi pryč z mého domu."řekl otec se vztekem ve tváři.„Jestli půjde on jdu i já."řekl jsem odvázaně. „Zabalte si svých pět švestek a odejděte pryč." „Jak chceš." Řekl jsem.

Finn mě chytil za ruku a vyběhli jsme z domu. Zastavil jsem se a snažil se si otřít skzy které mi mlžily zrak. Bylo pozdě. Slyšel jsem auto a náraz. Jeden jediný okamžik...

Se slzami v očích jsem seděl u postele v nemocnici. Moc jsem si toho nepamatoval. Nic mi nebylo jen to byl šok. V posteli ležel Finn a byl napojený na přístrojích. Všude jen přístroje. Bylo to tak hrozné ho takhke vidět.

Měl zavřené oči a byl bledý jak skála. Na tváři měl plno šránů a tak i po těle. Zrak se mi rozostřil. Slzy všude samé slzy. Nejdou zastavit.

Nespal jsem dvě noci. A otec ani máma mě nehledali! Když nastala ta chvíle byla jedna hodina rána. Přístroje se rozpípaly. Do pokoje přiběhl doktor a několik sestřiček. Plakal jsem tak tak moc.

Sestra mě vyvedla z pokoje. Měl jsem hysterický záchvat. Bušil jsem na dveře,do zdi a dokonce jsem i dupal. Stejně mi to všechno mohlo být jedno.

Sestry i doktor utichly. Bylo ticho a já věděl že je to zatraceně špatně! Bušil jsem na dveře dál i když se mě sestra marně snažila udržet v ústraní. Doktor vyšel. A tak klidně mi oznámil:„Upřímnou soustrast."

Všechno se v tu chvilku zhroutilo. Všechno. Nemohl jsem bez něj žít. Jeho úsměv,jeho nesmyslné poznámky k mojí výšce,nezdravé kouření...a on. On byl celý můj život. A co mám bez něj ? Nic. Otec mě nenáviděl a mamka mě měla ráda ,ale držela se toho zasranýho bastarda. Nic takovýho by se nestalo...nebýt jeho. On to ví. Moc dobře. A všichni co tam ten den byli to ví.

A co je se mnou? Už dva roky v psychiatrické léčebně. Je mi osmnáct a místo toho abych si užíval jsem tady. Ale jak bych si mohl užívat bez jeho přítomnosti? Můj život nebude už nikdy jako předtím. Tak moc se snažím ,ale nejde to. Potřebuji ho..

Jeho mamka mě pravidelně navštěvuje. Byl jí tolik podobný. Ale jediná ona pochopila jak moc jsem jo miloval. Říkali mi že se z toho dostanu. A já jsem tomu na malou chvíli uvěril. Ale tahle snaha je marná...

Vím že tento konec byl hrozně náhlý ,ale přichází na mne mnoho nápadů na nové příběhy a už jsem to prostě chtěla ukončit. Pokud se ptáte co mne vedlo k tomuto konci:snad jsem nečetla žadný příběj co se týče Fack se šptaným koncem. A jak všichni víme přeci všechno vždycky nemůže končit růžově..
Každopádně moc vám děkuji za všechno byli jste dokonalí a moc jsem si psaní na podoře vašich skvělých komentářu užila. Tato kniha mě mega moc bavila. Tohle je asi všechno co jsem vám chtěla povědět. Mějte hezký život a doufám že i dál budete číst moje "smysluplné"slátaninky. Miluju vás hrozně moc❤️