NAVŽDY SPOLU

3.

Ann se už pomalu vracela k sobě a byl právě čas. Zavolali nás do společenské místnosti kde jsme měli oběd a potom rozdělování do týmů ve kterých budeme hrát různé hry když nebudeme moct jít na svah nebo ve vyhrazeném čase. „dělej už jsme tam měli dávno být“ okřikla jsem Ann. Vyjmečně já nezdržovala ji ale ona mě, fajn pokrok Mio si fakt borka musim si dát medaili. „no jo pořád už skoro jsem“ zakřičela a hned otevřela dveře od pokoje. „Tak jdeme?“ zeptala se a já jí s úsměvem přikývla. Tak jsme se rozběhli a Ann mi začala něco povídat tak jsem se na ni otočila…to jsem dělat neměla. Ze dveří vyšel mě už moc dobře známí kluk, už se mi povedlo ho dnes jednou shodit na zem. Tak jsem i s Lukasem padala velkou rychlostí na zem. Dneska perlím. "Auu" zakřičela jsem dneska už po druhé Hodně nahlas. Tentokrát to ale nebylo jen špinavé oblečení ale naražené zápěstí. (Nic kvůli čemu by mě museli posílat domů ale i tak to bolelo a potřebovala jsem pomoc) Okamžitě se mi nahrnuli slzy do očí. Snazila jsem se je zahnat ale nešlo to. "Proboha Mio" zakřičela Ann a hned si ke Mě klekla. "Dobrý to nic není jsem vpohodě" křečovitě jsem se usmála. "Lukasi hrozne Mě to mrzí nechtěla jsem ti nic udelat" ted se mi slzy do očí nahrnuli dvakrát rychleji. Je mi z cizího neštěstí hůř než z vlastního. "Nic se mi nestalo o mě se neboj ale tobě musíme pomoct" řekl ustaraně. Oba mi pomohli se zvednou  a pak jsem pocítila snahu že mě chce Lukas snad nést "nene to je dobrý mam něco s rukou né s nohama děkuji" usmála jsem se na něj příjemně abych zakryla tu nehoráznou bolest v mém zápěstí. "Tak tě aspoň podepřu když už nic" co jsem měla dělat, bylo mi blbý ho tady na chodbě obtěžovat aby mě podpíral až ke zdravotníkovi (BTW moc se těším na našeho zdravotníka na lyžáku😂)
No uběhl nějaký čas Já strávila nějaký ten čas u zdravotníka něco mi s tim udělal a bolelo to jako prase. Ann a Lukas tam celou dobu seděli a vyčkávali nevím proč, radši by meli jít poslouchat vedoucí společenská místnost je hned vedle a Já znovu připomínám že mám pokažené zápěstí ne nohy!!! Když jsem dostala obvaz mohla jsem jít do společenské místnosti ale byla upozorněna abych si tu ruku nenamáhala. Doběhli jsme do té společenské místnosti a posadili se na místo. Lukas běžel na místo vedle Chrise a něco mu potichu řekl. Chris se na něho jen udiveně podíval a poplácal ho po zádech. Nechápala jsem co to bylo ale z mého proudu myšlenek mě probudil hlas učitelky. "Takže budete rozdělení do týmu po čtyřech a v těchto týmech budete hrát různé hry a Mít službu" než jsem se stačila třikrát pomodlit už volali moje jméno "Mia Pall, Ann Taggart, Chris a Lukas jsou tým číslo šest" (omlouvám se nehodlám vymýšlet další příjmení😂) Moje modlitba byla vyslišena. Ideální jak pro mě tak pro Ann. "To bude super" zasmála jsem se a pozorovala rudou kamennou tvář Ann která se koukala na učitelku. "Nepobíráš co se právě stalo že?" "M-moc ne" vykoktala Ann a Já se zase začala smát. Potom se říkali další jména do týmů a potom přišlo něco jako seznamovací hra. (Wtf😂) Všichni čtyři jsme si měli sesednou k jednomu stolu a říct jména, co nás baví a tak. "Jsem Lukas a hraju fotbal, florbal a tenis. Mám malou sestru a psa." Usmála jsem se na Lukase a on se usmál na mě "Jsem Ann, závodně tancuju a hraju florbal. Mam staršího bráchu a psa Peggynku." 'A mam už dva roky crushe který právě sedí naproti mě a nejspíš právě vyhlíží svou novou oběť.' Řekla jsem si v duchu a v reálu se nad tou myšlenkou pousmála. "Jsem Chris, rád hraju florbal a balím holky" Teď už jsem svůj kýbl měla po ruce takže jsem to tam mohla kdykoliv hodit "mám dva psy s jednou malou otravnou  sestru"
"Náhodou Reilly je super holka" odporovala Chrisovi Ann. Jen jsem s pobaveným výrazem zakroutila hlavou "Jsem Mia, závodně tancuju, zpívám a hraju a ukulele. Nemám žádnýho domácího mazlíčka zato mám pět nevlastních sourozenců" Lukas a Chris na mě s údivem vykulili oči. "Jak tohle tvoji rodič-" Chris nestihl doříct větu a Já ho přerušila. "O tom se bavit radši nebudeme. Jsem z nemanželského páru. Ale je to tak lepší protože je nemusí trápit žádný rozvod.Kdybych na světe nebyla Já byly by už dávno odstěhování od sebe." Trochu mi zklesl úsměv a nahrnuli se slzy. Ann mě hned objala protože Můj příběh znala a bylo jí mě líto. Ještě se na mě usmála a pak si slovo převzal Lukas. "Bude to dobrý neboj" usmál se na mě a Já byla ráda že tuhle partu mám.