NAVŽDY SPOLU

6.

Už jsme vyšli z pokoje a šli jsme si pro boty Já na snowboard a Ann na lyže. "Tak jdem ne?" Zeptala jsem se Ann trochu vyděšeně. "Jasně." Řekla s velkým úsměvem Ann. I přes to že se nebudeme moct spolu bavit jsem byla ráda protože se budeme držet spolu všichni čtyři spolu. Chris mi bude jen pomáhat protože jsem velkej začátečník. Stáli jsme na okraji kopce a dívali se dolů. Nebyl tak prudký jako vypadal z balkónu. Najednou jsem na svém rameni ucítila ruku a hrozně jsem se lekla. Otočila jsem se na Ann a hned jsem viděla Chrise který nás obě držel za ramena. Podívala jsem se na Ann potom na Chrise. Usmála jsem se a jeho ruku ze svého ramene sundala. On se na mě jen otočil,zasmál se a vzal Ann za pas a přitáhnul si ji k sobě. Nad tím jsem se pousmála. "Kde je Lukas?" Zeptala jsem se Chrise. "Buď se obouvá a nebo ještě oblíká. Proč?" Zeptal se s až moc úchylným výrazem. "Jen tak." Odsekla jsem s kamenným výrazem. "Jasně." Zasmál se Chris a Já jsem měla chuť ho z toho kopce opravdu skopnout jak jsem slibovala a taky to udělám jestli bude mít blbý připomínky. Čapla jsem Ann za ruku a šla kousek dál od Chrise. "Vadilo by ti moc kdybych ho z toho kopce kopla?"
"Miooo." Zasmála se Ann.
"Ale můžu to udělat jinak třeba přetáhnout snowboardem nebo nějak jinak." Řekla jsem s naprosto vážnou myšlenkou. "Tak pojď už." Zasmála se Ann. Lukas už stál vedle Chrise a ten mu něco povídal. Zaslechla jsem jen trochu a to mi stačilo. "Jede po tobě brácho vážně." Řekl Chris Lukasovi. "No to určitě." Povzdechl si Lukas. "Doufám že vás nerušíme v nějaké moc důležité konverzaci hoši." Ann si založila ruce na hrudi a pobaveně se na ně podívala. "Nene, nic důležitého jsme tu neřešili neboj." No to bych si vyprosila. Já že nejsem důležitá. Pfff pitomci. Nadzvedla jsem obočí jako jestli to 'nedůležitý' myslí vážně. Lukas se mě jen očima zeptal jestli jsem je slyšela. BUM nevěděla jsem co mám dělat. Jestli dám na jevo že ano nebude se se mnou asi Lukas bavit, tak jsem mu zase očima řekla jakože ne. Bylo vidět že mu spadl kámen ze srdce. "Tak už pojedeme ne?" Přerušila jsem chvíli ticha. "Ty se na mě nějak těšíš Mio." Debilně poznamenal Chris. Já už jsem začala zlostí rudnout ale zachovala jsem si chladnou hlavu a z toho svahu jsem ho kupodivu neskopla. "Radši pojď ty idiote." Vzala jsem ho kousek od nich aby jsme se nemuseli překřikovat. Viděla jsem že se Ann s Lukasem hned bavili a Lukas už jí ukazoval nějaké triky na lyžích. Chris si mě všimnul a neváhal a zeptal se. "Měl jsem pravdu že?" Podíval se mi lítostně do očí. "Jako v čem?" Nechápavě jsem přesunula pohled z Lukase na Chrise. "Nedělej že si mě před tím neslyšela Mio." Povzdechla jsem si. Asi mu musím říct pravdu."Já-já nevím kdybych s ním něco měla všechno by se jen zkomplikovalo nemyslíš?" Zeptala jsem se ho smutně. "Ty musíš vědět jestli chceš nebo ne. Nikdo to za tebe říct nemůže." Usmál se na mě Chris. Má pravdu, to musím vědět sama. "Děkuju." Uklidnilo mě to co mi řekl, třeba jsem aspoň trochu důležitá. Jen se usmál a Já mu úsměv opětovala. "Tak jdeme jezdit ne?" Zeptal se po chvilce. "Jasně tak jdeme." Odpověděla jsem mu. Už jsem se těšila až se to pořádně naučím. Viděla jsem jak Ann spadla i přes to že ji Lulas držel. Začala jsem se tomu hrozně smát a Ann to uslyšela. Probodla mě pohledem ale potom se taky začala smát.
Potom jsme se učila nějaké věci na snowboardu. Byla to zábava. Chris dokáže udělat srandu i z zavazování tkaniček. Doposud jsem nechápala co na něm Ann vidí. Už ji trochu chápu ale i tak nechtěla bych s nim být víc než kámoška. Fujky😂.
Když jsme dojezdili tak jsme měly jít hned do společenské místnosti. Po cestě jsem viděla jak si Ann s Chrisem něco řekli a pak si dali pusu. Na takovou podívanou mě neužije ale byla jsem za ně ráda. Tak jsem šla dlouhou chodbou sama, za mnou Lukas a za ním ty dvě hrdličky. Ještě před tím než jsem stihla otevřít dveře za mnou přiběhla Ann a objala mě. Nechápala jsem co se děje ale objetí jsem jí opětovala. Viděla jsem jak se na nás Lukas i Chris dívají a usmívají se. "Co je?" Zeptala jsem se jich pobaveně když mě Ann pustila. "Nic nic." Vydechl spokojeně Lukas. Usmála jsem se a konečně otevřela dveře do společenské místnosti kde seděli teprve tak tři skupiny takže jsme nepřišli tak pozdě jak jsem si myslela.