Kdo je menší teď! Ereri/Riren

Kláda

Dojezeno! Dneska toho nemám vůbec nic na programu. Asi budu přemýšlet. Zítra konečně po dlouhý době jedu na nějakou výpravu. Došel jsem k sobě do pokoje a lehl jsem si do postele. Zadumal jsem se. Za poslední měsíc se toho stalo tolik. Nejde si nevšimnout, že koňskej ksicht jede po Mikase. Přeju jim to. Ale na mě a Leviho nemají. Začalo se mi po něm stýskat. Vlastně za ním můžu zajít. Co asi teď dělá?

Po skromné snídani jsem se vydal ven z hradu. Prostě jsem se šel projít. I když se to nezdálo, pozemky této základny jsou vcelku rozlehlé. Zrovna jsem procházel kolem koňkské ohrady, když do mě někdo narazil. Prudce jsem dopadl na obličej. Proč tu musí být zrovna štěrková cesta? Naštvaně jsem se otočil, abych spatřil toho idiota,  co mě srazil. Jean, neboli koňský ksicht. Zase on? Zvedl jsem se ze země a pořádně se oprášil. ,,Omlouvám se." Pronesl do větru a zase upaloval dál. Za mnou se ozval křik a následně dusot nohou.

Nebyl ve svém pokoji. Podíval jsem se z okna a vidím ho, jak si to štráduje po zahradě. Šel jsem za ním. Otevřel jsem dveře a do obličeje mě uhodil lehký vánek. Namířil jsem si to přímo za Levim. Ale copak to nevidím? Koňkej ksicht vrazil přímo do mého Leviho. To mu nedaruju. Rozběhl jsem se jejich směrem, ale to už koník odbíhal pryč. Rozběhl jsem se za ním. Někdo běžel za mnou. Mikasa. Honí mě? Vyloučeno, právě teď mě předběhla. Proč asi honí koňskýho ksichta? Chytli jsme ho! Dal jsem mu pohlavek, otočil se a vrátil se zpátky k Levimu. Mikasa na něj křičela. Je mi ho líto. Přidal jsem se k Leviho procházce. Chvíli jsme šli bez jediného slůvka. Po chvilce konečně promluvil. Pak už jsme si normálně povídali. 

,,Ten východ slunce je dnes nádherný." Tato věta započala naši konverzaci. Zanedlouho jsme došli ke kládě, která právě teď sehrávala dokonalou roli lavičky. Posadili jsme se a společně sledovaly východ Slunce. Eren mi 'nechtěně' zavadil o ruku. Zvedl jsem k němu hlavu. Jeho následující čin mě uvedl do rozpaků a zároveň mě potěšil.

Došli jsme na místo, na kterém je nejlépe vidět východ slunce. Posadili jsme se na kládu. Potřebuju upoutat jeho pozornost. Lehce jsem mu šťouchl do ruky a on na mě otočil svůj pohled. Využil jsem příležitosti a dal mu pořádnou pusu. Začal se červenat. Zvedli jsme se a chystali se odejít. Chytil jsem mu ruku a on zas tu mou. Šli jsme klasickým vycházkovým tempem. Rozhlížel jsem se po okolí. Moment...není to Mikasa...s ehm...koškým ksichtem? To bych do nich fakt neřekl. Pustil jsem Leviho ruku. Pokračovali jsme v chůzi. Na tohle v životě nezapomenu. Fuj. 

Rozhlížel jsem se po krajině a užíval si přírodu. Z mého Zasněného transu mě vytrhlo puštění mé ruky. Nechápavě jsem pohlédl na Erena. Ten však zrychlil tempo a začal se vzdalovat. Popoběhl jsem za ním. ,,Co se stalo?" Nic neřekl a kývl hlavou doprava. Otočil jsem se podle jeho signálu. Co to sakra... Fuj

Konečně jsme odsud vypadli. Kdyby jsme se na ně dívali ještě chvíli, tak bych se fakt pozvracel. 

Zbytek dne byl nudný. Už je čas večeře. U dveří jsem se srazil z Jeanem. To má dneska nějaký srážecí den? Je jak bourací koule. Sedl jsem si na své obvyklé místo. Při pohledu na Mikasu jsem nevěděl, jestli se mám smát, nebo brečet. Začal jsem se usmívat. Zmateně na mě koukala. ,,Slušelo vám to dneska s Koň....Jeanem." Řekl jsem to asi moc nahlas, protože náhle celá jídelna ztichla a dívala se na nás. ,,A co ty a Levi?" Levi celý zrudl. 

Slyšel jsem Erenovo a Mikasy rozhovor. Ostatně, kdo by neslyšel. Řvali na sebe jak titáni. Moje zelenooké pako zrudlo a začalo koktat. Neohroženě jsem sebou plácl vedle něj na lavičku. Jednu ruku jsem mu hodil kolem ramen. ,,Eren s Levim to alespoň dokáží přiznat." Řekl jsem s triumfálním úšklebkem ve tváři. Jemně jsem ho chytil za bradu a vášnivě ho políbil.
Po místnosti se rozlehl uznalý potlesk.

Konec