Kdo je menší teď! Ereri/Riren

Čelo

Eren - normálně - píše Katee

Levi - tučně - píše Dee

Vypadal tak moc nevinně. Byl tak roztomilý. Sakra! O čem to zase přemýšlím. Kdyby spal, tak bych ho odnesl ke mně, ale jelikož je vzhůru, nechtěl jsem vypadat hloupě. Donesl jsem ho k jeho posteli a opatrně ho do ní odhodil. Hned potom zase usnul. Potichu jsem se odplížil z jeho pokoje a zamířil jsem do svého. Takhle ho Erwin zítra nikam nepustí. Alespoň tu nebudu sám. 

Jak jsem si myslel, Levi tu zůstává se mnou. Po snídani, ke které jsme samozřejmě měli suchý chléb, jsem šel zjistit, co se Levimu vlastně stalo. Zlomil si nohu a dostal horečku. Vstoupil jsem k němu do pokoje s horkým čajem a zeptal jsem se ho jak mu je. Tvářil se uraženě, ale já ho chápu. Dnes nemám nic lepšího na práci, než tu sním zůstat. 

Ale nejdřív jsem se šel se všemi rozloučit. Je hrozné nevědět, jestli se vrátí. Kéž bych mohl jet s nimi. Ještě, že tu nejsem sám. 

Hnědovlásek mě donesl do mého pokoje. Dal mě do postele a dál už nevím, co se dělo, protože jsem usnul. Každopádně, když jsem se vzbudil, nad mou postelí se skláněl Erwin. Co tu dělá? Nestačil jsem ani otevřít pusu a hned se na mne hrnuly informace. ,,Podle teploty těla a stavu, v jakém jsi byl včera večer na schodech tě nepustím na dnešní výpravu." Otevřel jsem pusu, jakože budu protestovat, ale on mne zarazil. ,,Budeš tu ještě s tím klukem. Alespoň na něj dohlédneš." Skvělý, to jsem si vždy přál k Vánocům. ,,Ale co když se něco stane mé jednotce? Nebudu tam. Nebudu jim moct dávat rozkazy." Chtěl jsem pokračovat, ale Erwin mě zarazil. ,,Velení za tebe vezme Petra. Myslím, že je dost schopná na to, aby to zvládla." Na tohle mi došly argumenty. Petra je vážně dobrá. ,,Fajn, zůstanu tady, ale slíbíš mi,  že se nikomu nic nestane." Na to Erwin souhlasně přikývl a odešel z pokoje. Po chvíli se však vrátil se dvěmi berlemi. ,,K čemu..." Nenechal mne doříct a hned začal vysvětlovat. ,,Prý tě včera bolela noha a proto jsi se nemohl dostat zpět do pokoje, takže pokud nechceš být celý den připoutaný k posteli, nechám ti je tady." Řekl a opřel berle o stěnu vedle dveří. Hned na to bez jediného slova odešel.

Naštvaným pohledem propaluju strop. To, co mi Erwin udělal mě neskutečně štve, i když slíbil, že dohledné na to, aby se nikomu nic nestalo. Radši bych tam byl osobně. Byť se zraněnou nohou. Stejně většinu cesty sedíme na koních. Divím se, že z mého naštvaného pohledu se ještě neobjevila na stropě díra. S takovouhle bych pomalu mohl začít tavit železo. Mé propalování stropu přerušilo otevření dveří. Stál tam Eren. Taky kdo jiný. Všichni jsou teď pryč a já tu musím trčet. Přinesl mi čaj. Rukama jsem se podepřel, abych se mohl posadit. ,,Díky." Řekl jsem chraplavým hlasem, který mě překvapil. Chytl jsem hrnek do pravé ruky svým originálním způsobem a usrkl trochu čaje. Přišlo mi blbé, že by tam jen tak stál a díval se, jak piju čaj. A tak jsem mu řekl, ať se posadí, aby mohl sedět a dívat se, jak piju čaj.

,,Jo, v pohodě." Odpověděl jsem na jeho otázku ohledně mého zdraví. Netrvalo to dlouho a zapředli jsme nezávaznou konverzaci. Docela jsem se u toho zabavil.

Chvíli jsme si jen tak povídali. Doopravdy netuším, co bych tu sám dělal. Možná to je trošku zlomyslný, ale jsem rád, že to takhle dopadlo. Bavilo mě to. Poté Levi usnul. Chvíli jsem ho pozoroval. Byl celý červený. Celkem by mě zajímalo, jestli jsou ostatní pořád naživu. Kéž bych tam mohl být s nimi. Zvedl jsem se, že si dojdu pro pití. Ale najednou jsem měl potřebu dát Levimu pořádnou pusu. Cítil jsem se, jako ustaraná máma, jejíž dítě právě okusuje titán. Opět jsem ho pozoroval, ale pak jsem dostal odvahu. Přistoupil jsem k němu. Opatrně jsem se skrčil a políbil ho na čelo. Byl fakt horký. Najednou otevřel oči. Já se však rychle vzpamatoval a šel si pro to pití. V kuchyni jsem zůstal. To byl trapas. Co si o mně teď pomyslí? Sedl jsem si na zem a v duchu jsem si nadával. Pak se otevřeli dveře a není žádné překvapení, že v nich byl Levi. Cítil jsem, jak pomalu červenám. 

Cítil jsem únavu, ale spát se mi nechtělo. Zavřel jsem oči a relaxoval. Mé odpočívání přerušil dotek na mém čele. Chvíli jsem si myslel, že mi měří teplotu, ale po nedlouhé chvíli mi to došlo. To není ruka. To jsou jeho rty. Otevřel jsem oči. Nejspíš jsem ho vylekal. Okamžitě vysvištěl z místnosti. Kam šel? A proč to udělal? Jelikož berle byly dané tak, jak je Erwin nechal. Takže vedle dveří. To je nemohl dát jinam? Opatrně jsem se spustil pomocí rukou z postele. Pomalu, ale jistě jsem se pozadu šoupal směrem k holím. Už jsem v cíli. Čapl jsem pomůcky na chození a vydal se směrem kuchyně. Určitě šel tam.

Otevřel jsem dveře. Přesně jak jsem čekal. No, přesně úplně ne, ale nevadí. Seděl v koutu místnosti. Byl červený jako titání krev. Doskákal jsem až k němu. ,,Vstávej, co se červenáš jak rajče." Dělal jsem, že se nic nestalo. Nechci ho přivádět do rozpaků. Ale stejně by mě zajímalo, proč to udělal.

Dělal, že nic neví, ale já moc dobře vím, že on ví. Nechápu, proč jsem to udělal. Já prostě musel. Doufám, že na to co nejrychleji zapomene. 

,,J..jakto,  že nejste v posteli?" Snažil jsem se změnit téma. No skvěle. Teď ještě začnu koktat. Podíval se na mě svým typickým pohledem.  Bílá barva nahradila červenou na mém obličeji a já musel rychle jednat. Jak trapné. Uvařil jsem nám čaj a Levi opět ulehl ve své posteli a já si k němu sedl. Bylo na něm vidět, že přemýšlí. Snažil jsem se nahodit konverzaci. ,,Kolik vám vůbec je let?" Tohle mě fakt zajímalo. Vypadá tak na dvacet. Jeho odpověď mě vyvedla z míry. Dostal jsem stejnou otázku. ,,patnáct" Odpověděl jsem. Pak už jsme se zase normálně bavili, ale bylo na něm vidět, že pořád přemýšlí. Doufám, že ostatní co nejdřív přijedou.