Kdo je menší teď! Ereri/Riren

Pravda

Eren - normálně - píše Katee

Levi - tučně - píše Dee

Když se mě zeptal, proč nejsem v posteli, neměl jsem odpověď. Proto jsem jeho otázku přebil další. ,,A proč ty se tu válíš na zemi?" Jak jsem čekal. Dostal jsem ho. Neměl odpověď. Místo slov šel dělat čaj. Dohopkal jsem k jedné židli. Posadil jsem se a pozoroval jeho kuchařské schopnosti.

Snažil jsem se vyhnout myšlenkám typu; proč to udělal? ale moc mi to nešlo. Po dokonání jeho kuchařského umění jsme se odebrali zpět do mého pokoje. Položil mi jednoduchou otázku. ,,Je mi třicet, tobě?" Tahle konverzace snad nemůže být trapnější.

Naštěstí se to potom zlepšilo. Zjistil jsem o Erenovi spoustu nových věcí. Jako třeba, že jeho matku sežral titán a s otcem neví, co je a tak dál...
Nevím jak dlouho už si takhle povídáme, ale nějaká ta hodina to bude. ,,Nechceš si sednout na postel? Ať nemusíš sedět na tý nepohodlný židli." Trochu jsem se pošoupl, aby měl dostatek místa. To, co mi řekl mě zarazilo. Myslel jsem, že to nechce probírat.

Asi hodinu jsme si povídali. Já mu řekl snad celý svůj životní příběh. Vyzval mě, ať si sednu k němu na postel. Neprotestoval jsem. Nedalo mi to. Vím, že celou dobu o tom přemýšlí a já také. ,,Já vím, že ty víš, ale děláš, že nevíš." Vypadlo ze mě. Chvíli si mě přeměřoval pohledem. Asi měl v plánu něco odpovědět, ale najednou do pokoje vtrhla Hange. ,,Už jsme tu! Tentokrát jsme se vrátili všichni!" Řekla hlasem plným štěstí. Právě mě zachránila před další trapnou situací.

Pomohl jsem Levimu dojít na večeři, ale sedl jsem si na druhý konec jídelny k Mikase a Arminovi. Vyprávěli mi o té výpravě, ale já stejně myslel jenom na Leviho. Nenápadně jsem se na něj podíval. Celou tu dobu mě sledoval. Rychle jsem odvrátil zrak a pokračoval v ignorování Mikasy a Armina.

Ráno po snídani za mnou přišla Hange, kvůli nějakým experimentům. Alespoň odsud budu moct vypadnout.

Málem jsem vyletěl z kůže když do pokoje vtrhla Hange. Samozřejmě jsem na sobě nedal nic znát. Když oznámila, že se všichni vrátili a nikdo nezemřel, oddechl jsem si. Hned, jak nám sdělila tu úžasnou novinu, zase odběhla. Posadil jsem se a svěsil nohy z postele. ,,Podáš mi prosimtě berle?" Kývl hlavou a podal mi je. Když jsme se dostali ke schodům, měl jsem trochu potíže, takže mě Eren zvedl a těch pár schodů dolů snesl. ,,Díky." Vyjádřil jsem svou vděčnost. Když mě dovedl až k jídelně, odpojil se a šel si sednout k jeho přátelům. Usedl jsem ke své jednotce a začal se s nimi bavit o dnešní misi. Prý nepotkali moc titánů. Jediné co mě trochu znepokojovat, že se na mne Eren pořád díval. Ať jsem se otočil kdykoliv, jeho oči byly upnuté na mou maličkost. Bylo to zvláštní.

Dojezeno, takže se mohu odebrat do svého pokoje. Mohl, ale nemusel, takže jsem se rozhodl si hezky počkat na Erena. Když ví, že já vím, tak proč se ho na to nezeptat. Opřel jsem se o zeď nedaleko dveří od refektáře. Nemusel jsem čekat dlouho. Po chvíli že dveří vyšlo známé trio. Eren, Ackermanová a blondýna. Nevím jak se plavovlásek jmenuje, takže mu budu říkat prostě blondýna. ,,Hej, smrade." Zavolal jsem na Erena a ten jakoby odtušil, že myslím jeho. Otočil se. ,,Potřebuju si s tebou ještě promluvit." Řekl jsem ho a šel opačným směrem, než šli oni. Eren to pochopil a jako ovečka se vydal za mnou. Odkašlal jsem si. ,,Takže, jak jsi říkal. Ty víš, že já vím. Tak vysvětluj." Opět zrudl. To má dnes nějaký Rudnoucí den?

Když jsme vycházeli z jídelny, zavolal mě Levi. Polkl jsem. Zeptal se přesně na to, na co jsem čekal, že se zeptá. Možná se teď před ním totálně znemožním, ale už je mi to jedno. ,,J..já sám úplně nevím, ale od té doby, co jsem vám spadl do náruče, nemůžu vás dostat z hlavy." Viděl jsem záblesk ve vašich očích. ,,Já vás miluju!" Zůstal jen tak stát. Musím jednat rychle. ,,Já..j..já se musím jít připravit na experiment s Hange." A co nejrychleji jsem odběhl.

To co řekl... Nemůžu tomu uvěřit. Strnule jsem se na něj díval, ale nejspíš si to vyložil špatně, protože co nejrychleji odběhl. ,,Stůj!" Vykřikl jsem, ale moc daleko jsem nedoběhl. Po asi pěti metrech mi po prudkém manévru berle podklouzla. Skácel jsem se na zem jako mrtvý titán. Nevzdával jsem to. Opět jsem se vyhoupl na nohy a ignorujíc ukrutnou bolest nohy jsem se zase rozeběhl. K mé smůle jsem ho ztratil. ,,Sakra!" Vykřikl jsem a nechal běhu. Kam mohl jít? Běžel úplně jiným směrem, než se nachází jeho pokoj.

Vzal jsem to oklikou, abych ho zmátl. Vím, že mě bude pronásledovat. 

V pokoji jsem se připravil a snažil jsem se se dostat do nějakého normálního stavu, jelikož jsem byl celý rudý a tekly mi slzy. Hotovo. Jsem připravený! Rychle jsem doběhl dolů, kde už na mě čekala Hange. 

Už jsme konečně dojeli na pokusové místečko. Tohle jsem fakt potřeboval. V podobě titána jsem se dokonale odreagoval a totálně jsem přestal myslet na Leviho. Při jednom pokusu jsem přišel o tři prsty, ale moje zranění nikoho nezajímají. Přece mi to doroste. Ale bolí to jak čert. Po asi třech hodinách jsme se vraceli domů. Už jsem měl pořádný hlad. Počkat...já jsem úplně zapomněl na Leviho. Nu což, tak na mě bude celou dobu zírat.

Společně s Hange jsme došli do jídelny. Došli jsme mezi posledníma, takže bylo divné, že tu Levi pořád není. Sedl jsem si na své obvyklé místo a Hange také. Měli jsme jako vždy suchý chleba. Dobrota. Všichni už začali odcházet, ale Levi pořád nedocházel. Zajímavé...