Thiam ( (Ne)zapomenutá minulost)

Tak proč ne?❤

Ahoj lidi vítám vás u první kapitoly co si už opravdu zaslouží označení Thiam. Jinak tato knížka slaví ( nebo spíš už slavila 28.12.2018) první narozeniny tak si užité delší kapitolu. A jenom doporučení ( stejně jak bych vám to asi tak mohla zakázat) tato kapitola je +13.

Z pohledu Liama:

Theo byl pryč už celkem dlouho a tak jsem se rozhodl že se tady porozhlednu jestli ho náhodou nenajdu. Když jsem to dvakrát prošel tak jsem zjistil že je tady Lydie, Malia, Corey a samozřejmě Mason. Scott a Stiles tam nebyli nejspíš proto že se s Anabel zrovna nemusí.

" Ahoj Liame" uslyšel jsem has za sebou.

" Ahoj kde jsi byl?" zeptal jsem se zvědavě.

" Hledal jsem ňaké prášky bolí mě hlava" řek Theo a lehce se usmál.

" Asi by jsi už neměl pít" řekl jsem protože už stejně vrávoral.

" Neboj nebudu už jsem na odchodu, sice jsem řekl Alexandrovi že přespím u Anabel, ale ten hluk mi nedělá dobře."

" A nechceš přespat u mě?" řekl jsem nejistě a nervózně čekal na odpověď.

" Nechci tě otravovat" řekl mile.

" Ne to rozhodně ne já už jsem stejně taky na odchodu."

" Vždyť jsi před chvílí přišel."

" No ale bez tebe tady bude stejně hrozná nuda. No tak trvám na tom" řekl jsem neodbytně.

" Tak dobře" řek a podal mi rudku asi sekundu jsem uvažoval jestli to myslím vážně, ale nakonec jsem se jí chytl. Cestou se o mě Theo občas opíral a u toho jsme si povídali.

Jen co jsem zavřel dveře od pokoje tak mě Theo začal vášnivě líbat. Nemohl jsem tomu uvěřit, byl jsem natolik v šoku že jsem se ani neodtáhl, ale ani jsem se nepřidal. Prostě jsem ztuhnul. Když se odtáhl tak jsem přemýšlel co mám dělat co říct. Věděl jsem co chci říct, ale věděl jsem že nemůžu má přeci přítel. Bylo vidět že čeká na mou reakci.

" Theo promiň já nemůžu...."

" Ne to ty promiň" přerušil mou nejistou řeč. " Myslel jsem že se ti líbím, ale teď vidím že ne promiň. Už ti nebudu volat, nebudu na tebe mluvit, prostě budeme dělat že se neznámé, bude to tak lepší."

" Ne Theo to ne líbíš se mi, ale si opilý a máš přítel. Nechci aby jsi toho zítra litoval. Nebuď naštvaný prosím" řekl jsem a doufal že neudělá ten svůj ublížený pohled. Viděl jsem ten pohled jenom dvakrát a mrazilo mě při něm, byl to ten nejhorší pocit jaký jsem kdy měl.

" Nejsem naštvaný, ale jestli se ti líbím tak v čem je problém a nevymlovej se na to že jsem nato moc opilý, protože nejsem a i kdybych byl tak bych toho ráno nelitoval. A to že mám přítele je sice hezká výmluva, ale kdy si mě znal líp tak víš že se sním chci rozejít. No tak co v čem je teď problém?"

To už jsem nevydržel a začal jsem ho líbat, věděl jsem že bych z toho měl mít špatný pocit, ale čím míň jsme na sobě měli oblečení tím míň mě to trápilo.....

Tak co komu se tahle povídka ještě po roce líbí?