Thiam ( (Ne)zapomenutá minulost)

Nemoc?

Tak jo lidičky už jsem za víc jak za půlkou téhle knížky, ještě sice není dopsaná, ale tipuju tak ještě kolem dvaceti kapitol.

Z pohledu Liama:

Když se Theo trochu vyspal, tak jsme se rozhodli, že pojedeme ke mě, abychom Scotta neotravovali, až se vrátí že školy. My dva jsme se rozhodli zůstat doma, aby se Theo trochu vzpamatoval. Nebylo mu dobře, byl úplně zmrzlí a potom měl zase horečku, tak se to opakovalo až do večera. Byl hodně spavý a já jsem ho nechtěl budit, ale věděl jsem, že když to nepřestane, tak bude muset do nemocnice. Věděl jsem i to že brzo domů přijde otčím a že mu snad pomůže. Když jsem zaslechl dole hluk okamžitě jsem se tam vydal.

"Ahoj Liame volali mi ze školky že jsy tam dneska nebyl" řekl otčím naštvaně.

"Theovy nebylo dobře, ale od rána se zhoršil a já se bojím že umře. Pomůžeš mu?" řekl jsem zoufale.

"Samozřejmě. Ale musíš mi říc co má za příznaky" řekl klidně a vydali jsme se ke mě do pokoje.

"V jednu chvíli je úplně ledoví a v druhou úplně hoří. Pořád se to opakuje a je to pořád horší a horší" vysvětlil jsem mu zoufale.

"Dobře Liame, já ho prohlédnou a uvidíme, ale jsem si jistý že přehaníš" řekl a já otevřel dveře.

"Theo stávej" probudil jsem ho opatrně, jen otevřel oči, ale ani se nehnul.

"Prohlédnu tě" informoval ho otčím a dal mu ruku na čelo. Potom mu změřil tep a prohmatal uzliny. "Přinesu ti prášky, aby ti bylo líp, dobře?"

"D-do-bře" opakoval s velkým úsilím Theo. Netrvalo dlouho a vrátil se se dvěmi lahvičkami prášku a sklinkou vody v které plavali kousky nějakého rozpuštěného léku. "Posadíš se?" zeptal se a přišel těsně k posteli. Nečekal jsem na jeho reakci a pomáhal jsem mu se posadit a opřel jsem si ho o sebe. Natáhl opatrně ruku aby si vzal prášky a já jsem natáhl ruku pro sklenku. Když ty prášky spolkl, tak jsem sklenici vrátil otčímu." Ráno ho v šest vzbuď aby si je vzal a potom až odpoledne. Zůstaň zítra ještě s ním, kdyby se něco dělo klidně volej, ale pokuď se ještě zhorší bude muset do nemocnice. Budu ještě chvíli dole a pak půjdu spát, tak vždyštak přijď" řekl a na chvíli se odmlčel." Bude to dobrý, zítra ti bude líp " řekl směrem k Theovi a pak odešel.

" Li-ame" řekl tiše.

"To nic jsem tady s tebou, neodpustím tě" řekl jsem se slzamy v očích a pomohl jsem mu aby si lehl. "A teď spi" řekl jsem a cítil jsem jak my slzy tečou po tváři.