Thiam ( (Ne)zapomenutá minulost)

Telefonát

Z pohledu Liama:

"Tak se zase někde toulá, vzdť je to fuk. Hlavně když se vrátí v pořádku" řekl jsem naštvaně spíš pro sebe.

"Zavolám mu" oznámil a vytáhl telefon z kapsy.

"Jen si posluš" řekl jsem bez jediné známky emoce. Mezitím k nám přišel Corey s Masonem.

"On mi to položil" řekl po chvíli Scott.

"Asi má teď jinou práci" řekl jsem bez starostí.

"Asi jo. Zkus to ty" povídl mě.

"Fajn" řekl jsem a šel jsem to taky zkusit.

"Ahoj lásko. Copak potřebuješ" ozvalo se po chvíli mile.

"Nic, jenom mě zajímalo kde jsi?" věděl jsem že Scott a Corey poslouchají a tak jsem to nechtěl moc zdržovat.

"Jsem venku. Proč?" zeptal se stále tím milím tónem, až mě to trochu překvapilo.

"Jen mě zajímá kam si šel a kdy se vrátíš?"

"Šel jsem se projít a za dvě hodiny budu zpátky. Užij si tu vaší pořadu" řekl a položil mi to.

"Tak vidíš je v pohodě" řekl jsem jistě.

"Podle mě ses ho měl zeptat kam šel" řekl Scott podrážděně.

"Ptal jsem se" bránil jsem se.

"Ale odpověď že se šel projít, z toho nezistíš kam" namítl.

"Mohl ses ho zeptat sám!"

"Kdyby mi to zvedl, tak bych to udělal" řekl naštvaně.

"Možná proto ti to nezvedl" dodal jsem klidně.

"Máš pravdu je to tvůj přítel, ale až se sem nevrátí, tak za mnou nechoď brečet" řekl Scott naštvaně a odešel.

............

Už uběhlo nekol málo hodin od našeho rozhovoru a já už začínal dostávat strach. Najednou se otevřeli dveře. Okamžitě jsem mu šel na proti. Sundal si bundu a usmál se na mě.

"Ahoj lásko" pozdravil mě a začal mě líbat. Byl to krátký polibek, ale za to hodně vášnivý.

"Co to do tebe vjelo?" zeptal jsem se s úsměvem.

"Nemůžu snad políbit svého přítele?" řekl provokativně.

"Jasně že můžeš, kdykoliv se ti jen zachce, jen mě to a tvá dobrá nálada překvapila" řekl jsem popravdě.

"Měl bych na tebe jednu prosbu" řekl s úsměvem.

"Povídej" řekl jsem už vážně.

"Chtěl bych abychom od teď, až do zítřejšího zápasu předstírali, že jsme jen normální pár. Nechci slišet nic o mých vzpomínkách, o vlkodlacich, kojotech a ani o té dnešní poradě. Rozumíš?" řekl naléhavě.

"Ale já jsem si s tebou chtěl o něčem promluvit" namítl jsem.

"A tonepočká těch 24 hodin co po tobě chci?" zeptal se přísně.

"Počká, ale..."

"Ale nic, když to počká, tak to prostě počká. Vždyť já to dělám pro nás, abychom měli aspoň na chvíli takoví vztah jaký si přeješ. Normální a to se ne slučuje s mími vzpomínkami nebo z vlkodlaky. Jen jeden jedním den, prosím" naléhal Theo.

"Dobře, ale po zápase si promluvíme" řekl jsem poraženě.

"Platí" řekl Theo nadšeně a skoro mě porazil, jak se na mě vrhl. Začal mě líbat a kdo ví kde by jsme skončili, kdyby se nezačeli otvírat dveře.