Thiam ( (Ne)zapomenutá minulost)

Barva rtuti

Po dlouhé době vás výtam u nové kapitoly. Chtěla bych se omluvit že teď nevycházeli kapitoly zrovna moc pravidelně, ale zvykala jsem si na novou školu.
Tak snad to od teď už bude lepší.😇

Z pohledu Thea:

Když Liam odešel procházel jsem se po laboratoři a prohlížel jsem si věci. Některé věci vypadali jako kdyby je někdo koupil před pár dny, ale většina vypadala staře a na některých věcech byli vrstvy prachu. Uchopil jsem do ruky starou nemocniční stříkačku. Nevím proč, ale měl jsem z toho hrozný pocit. Jako by mě s ní někdo bodl. Začala mě trochu bolet hlava a já věděl co příjde dál. Zavřel jsem oči a čekal až to příjde.

"Natáhni ruku" řekl jeden z doktorů děsu. Natáhl jsem ruku a on mi do ní píchl injekci. Sledoval jsem jak stříbřitá tekutina pomalu teče do mého těla. Chtělo se mi křičet, ale jen jsem tam tak stál a sledoval jsem to.

Když ta vzpomínka skončila položil jsem injekci na své místo a otevřel jsem jednu zaprášenou skřínku. Prohlížel jsem si věci co v ní byly a čekal na další vzpomínku. Všechno mi přišlo povědomé, ale nic z toho nevyvolalo další vzpomínku. Zavřel jsem skřínku a přešel jsem k operačnímu stolu doktorů děsu. Nechtěl jsem se ho dotknout, ale udělal jsem to.

Vyděl jsem sebe na tom stolu. Byl jsem mladší, mnohem mladší, mohlo mi byt tak maximálně 11, ale spíš míň. Doktoři do mě řezali, vnímal jsem jen tu hroznou bolest. Nemohl jsem křičel dokonce ani dýchat vnímal jsem jen tu nesnesitelnou bolest.

Když jsem se vrátil do reality měl jsem pocit jako by mě někdo dusil. Chvíli jsem zhluboka dýchal a pak jsem přešel k další skříni. Otevřel jsem ji. Byly v ní injekce a ňáká velká plechová lahev. Otevřel jsem jí, byla v ní ňáká stříbrná tekutina. Přičichl jsem si k ní. Téměř okamžitě mi začalo být špatně, spadl jsem na zem a stříbřitá tekutina okamžitě začala zbarvovat podlahu.