Like a Bitch

Hello, Washington!

Soph naštvaně práskla dveřmi a vztekle si sedla doma na pohovku. Skřížila ruce na prsou a chvilku jen tiše seděla a přemýšlela.

,,Ty zmrde zasranej, snobskej, buzerantskej! Šukat? To jo! Ale když potřebuju pomoc já, tak se na mně vysereš, viď! Počkej, až tě najdu, hovado! Rozkopu ti tu tvojí pojebanou hubu!" Řvala a vzteky celá zrudla. Nějak se nemohla uklidnit. Prostě musela nutně něco rozbít. Šla do kuchyně, popadla první talíř, co jí přišel pod ruku a roztříštila ho o zem. Křičela u toho dost sprosté výrazy na Louisovu adresu. Potom se sesypala. Klekla si mezi střepy z rozbitých talířů a brečela zoufalstvím. Ignorovala krev, která jí stéhala z pořezaných nohou a ječela: ,,Prooč!"

Po půlhodině se Sophie trochu sebrala a začala něco dělat. Cukala jí kolena, protože se bála a byla zoufalá. Černé pramínky po řasence jí pomalu zasychali na tvářích a posledních pár kapek slz pomalu stékalo.

,,Teď musím být silná! Zvládla jsem toho hodně, takže tohle mě nesmí rozhodit! Jsem Sophie Finnegan a já tomu buzerantovi ukážu, s čím si začal." Sophie naskládala zbytek svých věcí do tašek a šla rychle na facebook. Napsala své kamarádce Belle, kterou neznala z bordelu, ale z obchoďáku.

S: Potřebuju nutně, ale nutně tvojí pomoc!

B: UUH! O co jde? o_O

S: Prosím, dneska si z toho nedělej prdel. Je to vážný!!!

B: Když jsi minule použila slovo VÁŽNÝ.....Potřebovala jsi ode mně polohrubou mouku....

S: Ser na to ti řikám! Jde o život!

B: Jestli si neděláš prdel, tak ti pomůžu!

S: Přísahám, že ne.....

B: Tak dělej...O co jde? :O

S: Našla jsem si nedávno jednoho kluka.......

Sophie napsala celý příběh a celou událost a pak už jen nervozně čekala, co odpoví.

B: Proboha! Ty věci si hoď některý ke mně do domu a zbytek si vem s sebou na letiště. Hodím se tam!

S: Já ale nechci do New Yorku!

B: Na letiště? Proč? Je to kousek....

S: Potřebovala bych nutně do Washingtonu...Jestli to nevadí...

B: No..možná trochu jo, ale přežiju to .. :D

S: Děkuju! Moc moc moc moc moc a MOC!!! :*

B: Prosím :D ....Ehmm....Tak já za 15 minut přijedu před tvůj byt, Ju?

S: Jop.....počítám s tebou....Zatím ahoj!

B: Bay bay! :)

Soph se bleskově odhlásila, vypojila počítač ze zásuvky a vzala 2 kufry s nejdůležitějšími věcmi, zamkla byt a chystala se odejít navždy z NYC.

,,Finneganová!" Ozvalo se za ní. Sophie se otočila a za ní stál majitel.

,,Co je? To nemůžu ani odejít nebo co?" Pozvedla obočí nad levým okem a tázavě na něj hleděla.

,,Nejsem tady kvůli tomu, že jdeš pryč. To je mi, s prominutím u prdele, ale kvůli tomu kraválu. Co jsi tam dělala?"

Sophie si uvědomila, že rozbila ty talíře a došlo jí, že se požezala. ,,J-Já....já jsem prostě měla vztek. Tady jsou klíče od mého bytu."

Majitel byl překvapený a nejprve si myslel, že si Sophie dělá srandu. Potom si ale všiml jejích zavazadel a bylo mu to všechno jasné. ,,Jste si jistá?"

,,Jo. Z tohodle města mizím....."

Majitel se jí ještě snažil něco říct, ale Sophie ho vůbec neposlouchala. Otočila se a šla dolů. Vyšla před byt, stoupla si vedle vchodu a naposledy si prohlížela srpnový, new-yorský den. Sledovala pomalu jedoucí auta a pořád ve skrytu doufala v to, že se mezi nimi objeví i její auto s Louisem. Chtěla věřit tomu, že jenom jel pro nějaký dárek nebo něco malinkého na cestu. Koblihy nebo třeba jenom obyčejnou coca-colu.....Bohužel to ale nebyla pravda. Podrazil ji a ještě jí ukradl auto a asi 50 dolarů, které má v autě.

Tú-tú! Ozvalo se kousek od ní a Sophie se trochu lekla. Byla tam Bella se svým tmavě modrým BMW.

,,Ahoj!" Křikla Sophie a běžela k Bellininu autu. Stoupla si k jejím dveřím, protože Bella začala stahovat okno. Vykoukla ven a s pootevřenou pusou si nadzvedla sluneční brýle, aby viděla Sophii pořádně.

,,Bože, zlato, ty teda vypadáš!"

,,Oh.....Já jsem uplně zapomněla na ty nohy...Já..se-umeju....vlhkým kapesníkem ve tvým autě."

,,A hlavně se taky nezapomeň odlíčit....Promiň, že to řikám, ale vypadáš fakt dost ...ehm...příšerně. Neřekla bych, že zrovna ty budeš z nějakýho kluka se kterým jednou šukáš, vyndaná jako nějaká puberťačka. Ale jasně...: Love is Love!" 

Sophie dala svoje zavazadla do kufru a sedla si na zadní sedadlo. Potřebovala trochu prostoru na převlékání a celkou úpravu jejího vzhledu. Cesta byla dlouhá a Sophie neustále musela myslet na Louise. Nenáviděla ho, ale zároveň k němu něco cítila. Z myšlení jí probrala Bella. ,,Hello, Washington!" Zakřičela a symbolicky zapískala: Yahoo!

,,Život může začít!" Řekla si Sophie potichu a zhluboka se nadechla.

**Tady je další část! Omlouvám se, že nevyšla dřív, ale na dovolené nebyla wifi, takže jsem nemohl psát. Wow! Koukám, že reads nějak přibývají! Moc a moc mě to těší. Jelikož je o tuto story momentálně větší zájem, budu se snažit, aby vycházela častěji. Děkuju za comments a všechno :)