Like a Bitch

Do it like a bitch, babe!

,,Kde chceš zastavit?" Zeptala se jí Bella.

,,No...Někde... ne uplně na kraji města, ale v tý běžný čtvrti."

,,Já myslela, že chceš na letiště, ne?"

,,No....to jo...To nezapírám..Jen si potřebuju...Nebo se spíš pokusím něco vyřešit."

,,Aha....dobře. To už je tvoje věc. Jen ti ještě chci říct, že jsi byla super kámoška...A..Vážím si tě.."

,,Děkuju....No....Támhle mi zastav. Díky za odvoz."Sophie se usmála.

,,Za nic. A..kam si dáš kufry?"

,,Ajo....No...Já si tady nějakej hotel nebo nějakou blbost najdu...Neměj strach."

,,Dobře.."

Bella zastavila s autem u chodníku a šla vyndat Sophii kufry. Soph vystoupila a rozhlížela se kolem. Hledala tady nějaké temné uličky. Ne, kvůli tomu, že by snad chtěla být znásilněná, ale chtěla najít Louise. Potřebovala ho najít. Nebyla na něj tak naštvaná jako předtím. Chtěla vědět, proč něco takového udělal. Podvedl ji za všechno, co pro něj udělala. Pomohla mu odrazit od dna a on ji nechá na holičkách. Je možné, že dostal strach z toho, že jde Soph o život. Danny vyhrožoval nejen jí, ale i jemu.

Louis nebyl jako ostatní chlápci, se kterýma se Soph stýkala. Znamenal pro ni mnohem víc. Spojoval je jejich nevydařený start v životě a všechno špatné, čím si prošli. Drogová minulost a souložení s jinýma lidma je dost divný...

Soph se neustále rozhlížela, ale žádná temnější ulička tady nebyla. ,,Umm..Kouknu se potom, až se někde ubytuju..." Řekla si a šla k Belle. Když Bella zavřela kufr, padla jí Soph do náruče. ,,Děkuju a sbohem..." Řekla, vzala kufry a raději odešla, protože by se ještě rozbrečela. Bella řekla polohlasem ,,ahoj" a šla si sednout zpět do auta. Chvíli se koukala na odcházející Soph, a když zmizela za rohem, nastartovala motor a jela zpět do New Yorku.

Soph procházela ulicemi a koukala po nějakém hotelu. Koukala se do malých kaváren a různých menších obchodů, jestli tam není Louis. Potřebovala ho strašně nutně vidět. Teď lituje toho, že mu místo nových kalhot radši nekoupila mobil. Mohla ho bombardovat SMSkama a on by se za čas třeba ozval.

Soph chodila předměstím už asi 5 minut a všimla si malého hotelu. ,,Ten nebude tak drahej. Je přece jen na předměstí." Soph se rozhodla, že se tady ubytuje. Byla to malá, dvoupatrová budova s bílým nátěrem a velkými, hnědými dveřmi. Vedle hotelu rostl malý javor. Nic moc extra, ale na pár dní to snad bude stačit.

Vešla dovnitř a na chodbě byla malá recepce, kde seděla starší paní s milým úsměvem. Bylo jí přes šedesát. Prošedivělé vlasy měla sčesané do téměř dokonalého drdolu a na očích měla staré, kulaté brýle.

,,Dobrý den." Pozdravila Sophie a přátelsky se usmála. Dělala to pokaždé, když se snažila udělat dobrý první dojem.

,,A....Dobrý den! Chtěla by jste pokoj, slečno? Nebo dva?" Paní se snažila vtipkovat a Soph se pouze symbolicky usmála, aby se necítila trapně.

,,Ano, chtěla bych pouze jeden pokoj." Na to slovo "jeden" dala Soph důraz.

,,Dobrá...A na jak dlouho...?" Paní si stoupla ke starému počítači a s úsměvem čekala na odpověď.

Sophie zamyšleně sklopila pohled a po chvilce uvažování řekla: ,,Na týden."

,,Dobře...Píšu si: N-a....Tý-d-en...A Vaše jméno, slečno?"

,,Sophie Finnegan."

,,Dobrá...Tady máte klíče od vašeho pokoje. Je to číslo 14. Hned v prvním patře."