Te Amor Bonnita

uno

ʙᴏɴɴɪᴇ

Děje se to už půl roku, zvláštní poznámky mi pokaždé pokrývaly skříňku. Láska přiznání, ve skutečnosti. Nemělo to smysl nebyly napsány stejnou osobou, byly napsány stejnými lidmi. Upřímně jsem je na počátku považovala za docela roztomilými, byly napsány s takovou laskavosti, že se mi srdce chvělo, ale jak čas pokračovali, stávali se agresivnějšími a hrozivějšími.
Ano, tito lidé ještě prohlásili svou lásku, ale současně i ohrožovali mé rodině a přátelům. Tyto poznámky začaly obsahovat mé osobní informace, odkud jsem žila, na která místa jsem chodila. Najednou jsem se cítila nebezpečí, velké nebezpečí. Nebyly to jen poznámky, ale mnoho oči se na mě koukalo. A v těch okamžicích kdy jsem chodila po školních chodbách jsem cítila jak ná mě dívají .

Skryla jsem se na střeše, kde jsem věděla, že tento stalker nebo stalkery mě nechávají osamělou. Nebo aspoň na okamžik nebo aspoň jsem si to myslela, pevně jsem držela tašku, když jsem se vydala na střechu za šedou zdí, když najednou přišla dívka, pravděpodobně o pár roku mladší než já, student, kluk. Nebyl to nikdo jiný než jediný Jeon Jungkook.

Když jsem viděla jeho hloupý pohled na tvář, ušklíbla jsem se. Rychle jsem se skrýla za zeď a poslouchala, co se děje.

Znala jsem Jungkooka, byli jsme nejlepší kamarádi, když jsem tu poprvé žila, přijeli jsme společně, chodili jsme do parku, hráli si atd.. Došlo tam k tomu bodu, kdy naši rodiče začali plánovat svatbu.
V té době se myšlenka na sňatek s Jungkookem přiměla k zastavení, protože jsme byli nejlepšími kamarády.

Jinými slovy, já Min Bonnie Dulces už nemám ráda Jeona Jungkooka.
Stál se ztělesněním toho, co jsem si nikdy v životě nemyslela.
Býl mladý a hodně zkažený, už semnou nebavil jako dřív. Cítila jsem, že jsem ztratila kamaráda, část mně. Jungkook zapomněl na to, co jsme měli. Na mně. Nijak mě už nezajímá.

Ale něco vám řeknu .... matka Jungkooka se hrabala v jeho skříni a našla tam krabicí plných 'mojích staceních věci' šaty, panenky a moje fotky. Kdybych jen viděla, jak reagoval Jungkook, když viděl, že jeho- ne. Má sbírka byla pryč. Takže když jsem viděla, že to táhne celou cestu, asi kvůli lásce, přiznávám, že tvrdě zuřil. Potom se museli přestěhovat. Pak jsem ho vydělá po pěti létech. Teď mi je devatenáct a jemu sedmnáct.

Koukla jsem se na tu dívku která přišla k Jungkookovi.
Byla malá a roztomilá. Když jsem šla k zábradni střechu, přitáhl jsem se ke stěnám. Nechtěla jsem, abych byla chycena jak je poslouchám, chtěla jsem vidět jak k dopadalo.

Dívka si plaše strčila vlasy za uchem, když mluvila "No Jungkook- víš, je to n-na dlouhý vyprávění."

"Dělej, nemám na to celý den!" řekl impotenciálně, bože to je takový kretén.

"Ah, dobře! Mám tě ráda. Hodně. Já vím, že jsi starší a já možná nejsem nejlepší ..."

"Nikdy jsem tě neměl rád, Jimin měl pravdu, všechny holky co chcou, je s nikým vyspat." opravdu jsem viděla dost, zasáhl ji do hloubky slovy, chudák holka.

Bylo slyšel, jak se v jeho hlase usmívá, dívka odešla v běhu a plakala.

Čekala jsem, že už půjde ale on pořád stojí na tom stejném místě.
Na tváři se mu objevil velký úsměv a pak zvuk jeho smíchu, byl psychotický a šílený. Proč se smál?