Te Amor Bonnita

cuatro

Přijel den osudů a já jsem teď mířila do Jungkooková domů. Byla jsem zděšena. Nechtěla jsem se s Jungkookem setkat, ne teď, když ta hrozná tragédie zasadila do mého mozku. Určitě jsem se nechtěla setkat s Kim Namjoonem.

Kim Namjoon, tvář anděla a osobnost o čem bude sám satan žárlit. Byl předsedou studentské rady. Na začátku byl miláček, ale o něco později nás všechny podvedl. Byl opovržení, využíval své sílí pro svůj prospěch, aby zůstal na vrcholu společenské hierarchie ve škole. Dokonce kdyby to byla jen škola pro některé, viděl to jako příležitost k tomu aby šel víš do společnosti. Závěrem s dětmi, kteří jsou rodiči, kteří s nimi s respektem a dali jím co chtěli. A vynikající známky pracují každý den na víc za kredity a podle pravidel jako je bible. A právě tak se mu podařilo získat ve velkých firmách ve svých dvaceti letech. Byl tak zlověstný a zkažený.

"Ach, jseme blízko?" zeptala jsem se své babičky když jsme jeli autem směrem k Jungkookova domu.

"Ne Bonnie, cesta kterou obvykle uzavíráme by trvala déle, než by to trvalo půl hodiny? Bože proč se takové věci dějí v těch nejhorší časech." poznamenala.

Má pravdu, proč se dějí nejhorší věci když to nejméně potřebujete? Byla potřeba vyvážení? 

"Hej, tohle je skutečný život, ne film, vždy se něco nejlepšího zkazí tím zlým." povzdycham babičce

Takže po zbytek jízdy na autě jsem jen před sebou zírala.

~

Když jsme dorazili do Jungkooková domů bylo skoro půl hodiny pozdě. Už jseme se přiblížíli k příjezdové cestě, tiše jsem se modlila že se Namjoonovi stane nějaká hloupá věc a že nebude schopen přít na doučování. Na moji smůlu tam čekal venku. A vypadal zatraceně naštvaně.

Mierda mierda mierda - naštvaný Kim Namjoon ! Nechtěně a nevědomky jsem naštvala Kim Namjoona a teď tady býl a dával smrtelný pohled na můj vůz.Než vyjdu z auta, zeptam se jí aby mě vyzvedla dříve 

"Babi, vím že sezení končí v šest a teď je to jedno, ale prosím, vše co je pro tebe dobré mě vyzvedni v pět nebo možná ještě dříve? Řekni něco že mě potřebuješ na něco! Prosím udělám co cokoli." prosila jsem jí.

"Proč? Nebyli jste náhodou ty a Jeon přáteli?" podívala se na mě podezíravě.

"Si, kdysi jsme byli přáteli, on je mladší o dva roky. Já jsem starší" poslední větu jsem si zašeptala pro sebe.

"Buen, v pohodě, prostě mi napiš a já hned přijdu v pět." poděkovala jsem jí a rozloučila se sní.

"Oh! Hola Bonnie, zdá se že si se konečně oběvila." Říká Namjoon, když stojí aby mi potřásl rukou.

"Ach ano, trasa kterou jsem to normálně vzala byla uzavřena kvůli blízkosti domů." snažím se omluvit.

"Slyšel jsem že našli mrtvou dívku myslím že šla do naší školí Park Sooyeong nebo Joy?" zeptá se s falešnou obavou, proč si myslím že předstírá znepokojení, je to pravděpodobně proto že ví že je to moje nejlepší kamarádka? To je důvod. Myšlenka na Joy, na její mrtvé tělo, její šťastný hlas mě pronásledoval, její nádherná tvář, sakra! Já ji milovala. Nebo také zemřeli její rodiče? Proč to nebylo ve zprávách?