Another Dursley

|57|

"Malfoyi!" snažila jsem se upoutat pozornost Draca. Rychle jsem šla za ním, ale kdo by čekal, že bude chodit takhle rychle. "Prosím" nic jenom ticho "Peroxide!" v ten moment se konečně otočil, nad čímž jsem se musela ušklíbnout. "Promiň Draco, ale musím s tebou mluvit, nutně."

"Nemám na tebe zrovna čas, co kdyby jsi šla za svými kamarády popíjet horkou čokoládu a dala mi pokoj." zavrčel a znova se otočil k odchodu.

"Zaprvé, já mám radši kafe a zadruhé, tohle nepočká!" strhla jsem ho rychle na stranu, abych s ním mohla konečně mluvit. "Mluvila jsem s Harrym a..."

"Jistěže si s ním mluvila, tak povídej, co za lži řekl teď? Jsem velice zvědav, ale narozdíl od někoho, nemám tento rok zrovna jednoduchý, takže..."

"No to je mi líto princezno, ale čas si uděláš." vyštěkla jsem. "Draco já nechci, aby to bylo takhle, nechci tě odsuzovat, ale potřebuji, aby si mi řekl pravdu, můžeš mi věřit."

"Já ti nemám, co říct." vyhýbal se mému pohledu.

"Draco, ty nejsi špatný člověk, naopak když si někdo dá práci tě poznat, tak zjistí, jak moc milý dokážeš být. Prosím tě Draco, nelži mi." prosila jsem ho a doufala, že se mi svěří s jeho trávením, i když už jsem tušila, co řekne.

Povzdechl si a po pěti minutách ticha, kdy ani jeden nepromluvil, si pomalu o kousek vyhrnul rukáv, dostatečně abych stihla zahlédnout černý znak. Stiskla jsem oční víčka k sobě. Snažíc se utřídit informace v mé hlavě.

"Proč?" jednoduchá otázka, ale tak těžká odpověď.

"Nebo by mě zabil." zašeptal.

"Já chápu, co myslíš, taky chápu, proč to děláš, ale Draco ty nejsi vrah. Možná jsi šikanoval, možná jsi se někdy choval, jako zmetek, ale vrah nejsi." dívali jsme si navzájem do očí, ale neřekli nic.

"Slib mi, že to nikomu neřekneš." prosil mě svým pohledem.

"Slibuji." a to jsem také dodržela, i když mě to stálo hodně.

***
"Jsi nějaká zamlklá, stalo se něco?" potichu jsem se zasmála a zavrtěla hlavou.

"Nic se neděje, Harry." obrátila jsem oči v sloup a pokračovala ve čtení.

Bylo těžké to udržet v tajnosti, ale slíbila jsem to a tajně doufala, že se něco hodně rychle změní. I když jsem věděla, že co se má stát, stane se.

"Dobře" přikývl.

"Zdravím." uslyšela jsem hlas svojí dobré kamarádky. "Už by mohl skončit školní rok, přestávám to zvládat," pohodila svými dlouhými vlasy a přisedla si vedle mě. "Ta škola mě brzy zabije."

"Ještě to vydrž, není to tak strašné." upřímně jsem se usmála.

"Když myslíš" zývla a položila si hlavu na stůl.

Páni, nečekala jsem, že bych tak dlouho nic nenapsala, ale tady jsem po asi 7 měsících. Upřímně se omlouvám a pokusím se to napravit.

S láskou Katt 👑