Another name,another person (S.B.)

11 - |tygr proti vlkodlakovi|

Ani na minutu jsem neváhala a přeměnila jsem se do mé zvěromágové formy, tedy do sněhově bílého tygra. Vběhla jsem do lesa, slyšela jsem hlasitý dupot za mnou, pronásledoval mě. Jako tygr jsem měla ale větší šanci než jako člověk. Napadlo mě zahrabat se do sněhu, třeba by mě potom neviděl, ale jak velká to byla pravděpodobnost?

Zastavila jsem, když už jsem hlasitý dupot neslyšela. Když jsem se otočila, za mnou se něco znovu mihlo, ale vlkodlak to nebyl, tentokrát to byl spíš elegantní úskok než prudký dopad. Tiše jsem našlapovala a když jsem pak zahnula doprava, uslyšela jsem vrčení. Prodrala jsem se stromy a podívala se na mýtinu na které stal vlkodlak obklopený jelenem, psem a na zemi skákal malý tvor s dlouhým ocáskem, to byla krysa. Neměla jsem nejmenší ponětí, kdo tyhle zvířata byly, ale věděla jsem, že jim musím pomoct.

Jakmile se vlkodlak chystal zaútočit na psa, vyběhla jsem ze stromů a na vlkodlaka skočila. Stala jsem mu na hrudníku a on se mě vší jeho moci snažil dostat dolů. Hlasitě jsem na něj zařvala a on zakňučel. Pes na mě ale začal vrčet a jelen vydával stejně nemilé zvuky. Ve chvíli co mě malá krysa kousky do tlapy, mohutný vlkodlak mě odhodil ze sebe a já silou vrazila do stromu. Očividně moji pomoc nechtějí. Když na mě pes zavrčel znovu, škrábla jsem ho drápem přes čumák, aby mi dal pokoj. Nebylo to ale moc, nechtěla jsem mu ublížit.

I když jsem nevěděla, kdo jsou a přesto, že moji pomoc očividně nevyžadovali, když jsem viděla, jak si je vlkodlak podává, nemohla jsem to jenom tak nechat. V mojí přítomnosti zemřelo už hodně lidi na to, abych viděla zemřít někoho dalšího. Tohle samozřejmě nebyla moje první potyčka s vlkodlakem a kdyby mě ta malá krysa nekousla, o vlkodlaka by bylo postaráno. Aspoň teda do dalšího měsíce.

Rozeběhla jsem se proti útočícímu vlkodlakovi a znovu ho přišpendlila na zem. Tentokrát se ale tak jednoduše nenechal a popadl mě za přední tlapu, kterou mi poškrábal, když mě odhazoval znovu pryč. Nejradši bych ho kousla, aby dal na chvíli pokoj, ale to, že nevím, kdo v té podobě je mi v tom brání. Vyskočila jsem na zadní a vlkodlaka povalila na zem, odstrčila jsem ho tak od jelena. Kutáleli jsme se dolů z mýtinky a přitom jsem mu poškrábala ruku. Když jsme se konečně skutáleli dolů, všimla jsem si, že slunce už pomalu vychází. Byl čas odtud vypadnout. Ztratila jsem se mu ve stromech a když jsem si byla stoprocentně jistá, že mě nesleduje, přeměnila jsem se zpět a vrátila se do Bradavic.

Byla jsem venku celou noc, Lily musela umírat strachem, když jsem se nevrátila. Nemůžu jim ale přece říct pravdu, nikdo neví, že jsem zvěromág. Podívala jsem se na svoji podrápanou pravou ruku, musím to zakrýt a Lily říct, že jsem usnula v knihovně. Proplížila jsem se na ošetřovnu, kde jsem měla v plánu si vzít nějaké obvazy. Otevřela jsem dveře a překvapilo mě, že jsem tam viděla Poberty. Na chvíli mě to překvapilo, ale pak mi došlo, že říkali, že se Remus necítí dobře. Určitě proto tady jsou. I madame Pomfreyová u nich stála. Nikdo si mě nevšimnul a to byla moje šance na to vzít si obvazy bez toho aniž by mi kladly nějaké otázky. Můj plán se ovšem překazil ve chvíli, co se na mě James podíval.

*SabTheCatGirl01*