14 - |vánoce, vánoce|

124 6 3
                                    

Už před týdnem se většina studentů Bradavic vydala domů na Vánoce. A Alice měla pravdu, Sirius opravdu tento rok zůstával v Bradavicích a já si na mého společníka nemohla stěžovat. Jelikož jsme byli jediní dva, kdo zůstával v Bradavicích z naší koleje, tak jsme spali ve společenské místnosti na gauči, aby ani jeden z nás nemusel být sám v pokoji. Užívali jsme si neskutečně moc zábavy a já byla jedině ráda, že teprve zítra bude Štědrý den a ještě nás čekal týden prázdnin, které s tímhle psiskem budu moct trávit.

,,Siriusi, kam mě to táhneš." ptala jsem se, už když jsme opustili hrad.

,,Uvidíš Brownová." řekl.

Čím víc jsme se přibližovali k zapovězenému lesu, tím víc jsem nechápala jeho výběr dnešní aktivity. A když jsem si všimla, že zastavil těsně před zamrzlým jezerem, pochopila jsem.

,,Měl by si vědět, že já neumím bruslit." upozornila jsem ho.

,,To jsi první holka, od které tohle slyším." zasmál se, stoupnul na led a boty si přečaroval na lední brusle.

Natáhnul ke mě ruku. Přijmula jsem ji a stoupla si na led. I z mých bot se v momentu staly brusle a já skoro zažila svůj první pád.

,,Tohle nedopadne dobře." poznamenala jsem se smíchem.

,,Držím tě Beth." řekl.

Proč mě tahle věta tak moc uklidnila? Přišlo mi to, jako kdyby mi touhle větou řekl, že mě nikdy nenechá spadnout na zem, že mě nikdy neopustí. Ovšem jsem věděla, že jsem si to jen namlouvala. Přesto jsem se s tímhle chlapcem cítila v bezpečí. Nech toho Corinno, jste jen přátelé. Držel mě tak pevně, jako kdyby se bál, že spadnu víc než jsem se toho bála já. Ale šlo mi to, nebylo to tak těžké, jak jsem si myslela a po chvíli, už jsem to zvládala úplně krásně. Ovšem, nechtěla jsem, aby Sirius pouštěl moji ruku.

A přišel moment, když jsem chtěla udělat otočku. Neměla jsem ponětí, co mě to popadlo, ale ve chvíli, co jsem se k tomu chystala jsem zapackovala a spadla dolů A protože mě Sirius držel, sletěl i on. Podívala jsem se na mého ležícího kolegu a začala se hrozně smát, na což se ke mě přidal.

,,Kdyby si měla jedno přání, co by to bylo?" zajímal se Sirius.

Už jsme seděli v krbu a ohřívali se po tom, co jsme strávili asi tři hodiny venku.

Kdybych měla jedno přání. ,,A museli by se splnit? Úplně cokoliv?"

,,Úplně cokoliv." přikývl.

Mít zpět mého tátu a bráchu, ale to ti říct nemůžu. ,,Asi bych chtěla najít štěstí v životě." Jo Corinno, to je skoro stejné.

Jako každý jiný večer jsme usnuli ve společenské místnosti na gauči u krbu. Ovšem když jsem se probudila, Sirius byl pryč. Neměla jsem ponětí, kam zmizel. A pak se otevřely dveře a dovnitř vešel černovlasý chlapec, který nesl tác s jídlem a dvěma hrníčkama.

,,U Merlina co tu blbneš Tichošlápku?" zasmála jsem se.

Sirius položil tác i hrnky na stůl přede mě. ,,Snídaně do postele nebo spíš do gauče. Veselé Vánoce Beth."

Usmála jsem se. ,,Veselé Vánoce Siri."

Svého kamaráda jsem obejmula. Pak jsem si vzala hrnek s čajem a napila se. Byl citronový. Nemůžu uvěřit, že si pamatoval jaký mám nejradši.

,,Ještě něco Beth." řekl a zašel pod stromek, který byl ozdobený ozdobama nebelvírských barev a vytáhnul malou krabičku, kterou mi podal. ,,To je pro tebe."

,,Ne, Siriusi, domluvili jsme se, že si nic dávat nebudeme." řekla jsem. Přesně tak zněla domluva s naší celou partou, vzhledem k tomu, že všichni odjížděli.

,,U Merlina sklapni a otevři to Brownová." řekl Sirius a zasmál se.

Sundala jsem mašličku a pak obal. Zabalené to bylo opravdu pěkně, to se muselo nechat. Když jsem tu malou krabičku otevřela, nemohla jsem uvěřit svým očím.

,,Siriusi Blacku, řekni mi, že mě nežádáš o ruku." řekla jsem, když jsem se dívala na krásně zářící prsten.

,,To opravdu ne Beth." zasmál se. Ulevilo se mi, ale zároveň mě to trochu rozesmutnělo. Rozesmutnělo? Corinno, zatraceně! ,,Je to rodinný šperk. Ukradl jsem ho doma. Chtěl jsem ho prodat za par galeonů, ale nakonec jsem se rozhodl ho využít lépe."

,,Siriusi, ten musí mít hrozně velkou cenu." řekla jsem a z krabičky ho vyndala. ,,Já si tohle vzít nemůžu."

,,Ale ano Beth, můžeš." řekl a nasadil mi ho.

,,Děkuju, je opravdu nádherný, ale já pro tebe nic nemám."

,,To nevadí" mávnul  rukou. ,,Nedělej si s tím starosti."

Jak moc špatný život jsem musela mít abych si zasloužila kamaráda jako je Sirius Black?

*SabTheCatGirl01*

Another name,another person (S.B.)Kde žijí příběhy. Začni objevovat