Zdá se mi, že snad dnes
se půjdu projít do nebes
arabeskových očí.
Neustále pláčí
a melancholicky zpívá
smutně sklopena hlava,
jejíž tvář zdobila křivka
nyní chybějícího úsměvu.
XVIII.
Zdá se mi, že snad dnes
se půjdu projít do nebes
arabeskových očí.
Neustále pláčí
a melancholicky zpívá
smutně sklopena hlava,
jejíž tvář zdobila křivka
nyní chybějícího úsměvu.
