Pamatuji na ty chvíle kdy jsem byl jen já a déšť. Dokázal jsem v něm sedět hodiny a hodiny. Jako by to bylo nic.
Ten pocit volnosti, čistoty a vlhka mi dával pocit klidu a štěstí.
Byli doby kdy pro mě nic jiného nebylo, jen já a kapky deště.
Popíjení horkého čaje, knížka v ruce a jen zvuk kapek co dopadali na altán, lehká deka co přikrývala mé nohy.
Blažený pocit svobody a klidu.
Kde jen ty dny jsou?
