Z pekla na zem ✔️

25.

Nivie vybrala nádherný dům. Patrový, malý, s obřím pozemkem. S prostornou kuchyní a s tím nejdůležitějším. S vůní domova. Hned se do něj zamilovala a popravdě záviděla Lindě, že bude bydlet v takové nádheře. Netušila, proč Linda dala na její názor, ale dům brala všemi deseti.

 ****

Dny plynuly rychleji, než měly. Než se nadála, byl konec týdne a ona se vydala na páteční zasedání. Dorazila do firmy s předstihem. Chtěla si ještě projít nějaké papíry ohledně dárců. Najednou se s nimi roztrhl pytel, což bylo jen dobře. Byla vděčná za každý cent, který dostala. Za pět minut deset, se přesunula do zasedací místnosti, kde už se to začalo hemžit jejími kolegy. Zasedačka byla o dvě patra níž. U výtahu se střetla s Martym. S úsměvem se pozdravili a společně nastoupili. Marty stiskl číslo osm a stoupnul si s rukama za zády. Začal si tiše pískat a drcl do Nivie bokem.

„Hej, neprovokuj,“ vrátila mu to.

„Dlouho jsem tě neviděl.“

„No, byls na Kubě. Jak bylo?“ opřela se o boční stěnu a sledovala jeho dokonalou tvář.

„U mě dobrý. Co ty? Co miminko? Už víte, co to bude?“ mrkl směre k bříšku. „Začínáš se zakulacovat. Můžu?“ natáhnul ruku k bříšku.

„Co, sáhnout si?“ podivila se. Nechápala, proč si cizí lidé chtějí sahat na těhotenská břicha. Copak se těhotná žena automaticky stává veřejným majetkem?

„Jo, posluž si,“ vyšpulila se k němu. Marty se lehounce dotkl bříška a usmál se.

„To je neskutečný. Krásny a zvláštní,“ usmíval se na všechny. „Rice musí být hotový,“ pozvedl k ní zrak. Udělal to schválně. Chtěl nějak začít téma Rice. Výtah cinkl a oni se vydali až nakonec budovy, kde už se čekalo jen na ně.

„S Ricem spolu nejsme,“ řekla to na rovinu proč by měla lhát. To nemělo cenu. S Martym měla něco, co se nedalo poznat. Byli vnitřně propojení.

„Něco jsem zaslechl. Ale budete dobrý, nebo…?“ nechal větu otevřenou.

„Pokud mi bude stále lhát a tajit důležité věci, tak svůj názor nezměním. Neříkám, že mi nechybí. Chybí a šíleně, ale nemůžu přeci být s někým, kdo má přede mnou tajnosti.“

„Každý máme tajnosti, neříkej, že Rice o tobě ví naprosto vše.“

„Marty, zdá se mi to, nebo se ho zastáváš? To mi k tobě nesedí,“ s podezřením se na něj podívala.

„Hele, je fakt, že ho moc nemusím, ale ty ho miluješ a prostě se k sobě naprosto hodíte. Měla bys trošku přehodnotit svoje chování,“ sklonil k ní obličej a chytil její bradu mezi prsty. „Čekáte přeci miminko, tak se začni chovat jako dospělá,“ s úsměvem ji zakymácel s hlavou. Nivi jen stáhla obočí a vyškubla se mu.

„Jau,“ chytila se za bradu. Debile,“ bouchla mu do ramene a pak jen koukala, jak mizí v zasedačce. Šla hned za ním. Na všechny se usmála a pak se posadila do čela stolu. Nadechla se, že začne, když si všimla, přes skleněnou stěnu, že se k nim blíží policejní četa. „Co to sakra je?“ Hlavy všech se najednou stočily tam, kam koukala ona. Ozvalo se tiché šuškání a vrzání židlí. Policie si to mířila rovnou k nim. Ne, nemýlila se. Šli k nim. Nivii se rozbušilo srdce. Naposledy viděla tolik policistů, když jí umřeli rodiče. Ten pocit beznaděje se najednou vrátil, jako by to bylo včera. Bez klepání vstoupili a šli rovnou za Tuckrem. Před něho postavili nějaký papír a jeden z nich začal: „Tuckere Fillpe, zatýkám vás za pokus o vraždu, podplácení za účelem vraždy, vyhrožování a podávání drog druhé osobě bez jejího vědomí.“ Ten cár papíru nebyl nic jiného než zatykač. Nivie se musela posadit. Koukala vykuleně na Tuckera z Tuckera na policisty z nich na Martyho, který byl stejně šokován jako ona. „Máte právo nevypovídat,“ začal mu odříkávat práva jako básničku a u toho mu nasazovali pouta. „Cokoliv řeknete, bude použito proti vám. Máte právo na právníka. Pokud si nemůžete dovolit, bude vám přidělen soudem.“

„Nemůžete dovolit,“ Tucker se začal smát jak blázen. Pak, když ho odnášeli, zastavil se pohledem u Nivie. „To ty. Za všechno můžeš ty. Neměla jsi se vracet. Ještě rok, jediný rok a firma by propadla mě. Měla jsi v tom zasraným Jemenu chcípnout. Zaplatil jsem takový prachy za nic. Ani ty drogy ti neublížili. Krávo!“ zařval a chtěl se na ni vrhnout, ale policista ho včas zachytil. Nivie před ním ucukla.

„Tak dost, kamaráde. Řekl jsem, že máš držet hubu,“ odvedl ho pryč. Potom… až potom to Nivi všechno došlo. On ji chtěl zabít. On ji dával drogy… a Rice to celé věděl. Tohle jí tajil. Ten hajzl! Udělalo se jí z toho všeho zle. Strašně se jí rozbušilo srdíčko a zvedl žaludek. Začala se dávit. Marty hned zareagoval. Přisunul k ní odpadkový koš a chytil ji vlasy do culíku.

„To bude v pořádku, už je pryč,“ uklidňoval ji. „Co tak čumíte, vypadněte!“ zařval na kolegy, když jen stáli a hloupě koukali. Jeden po druhém se sebrali a v rychlosti odešli. Nivie se celá třásla. Utřela si ústa do ubrousku a rozplakala se.

„Já chci Rice,“ vzlykla.

„Jasný, dej mi mobil. Zavolám mu,“ bez dovolení jí sáhnul do kabelky a vytáhl mobil. Vytočil číslo, ale nebral to. Zkusil to znovu… stále nic. „Mrzí mě to, ale nebere mi to.“

„iot,“ zavrčela.

„Pojď, odvezu tě domů,“ pomohl jí vstát. Ani on nemohl uvěřit tomu, co Tucker provedl. Když si vybavil, kolik lidí tam zahynulo jen kvůli jemu, chtělo se mu plakat.

 
*

***

Celý den s Nivie snažila Ricovi dovolat, ale on prostě nevěděl, že má mobil. Už jí bylo lépe, ale potřebovala ho mít u sebe. Potřebovala se mu omluvit. Sakra. Poprvé se chce omluvit a ten dotyčný nebyl k nalezení.

K večeru jí volala Linda. Zněla naléhavě. Prý potřebovala, aby za ní Nivie přijela do jejího nového domu. Prý nastal problém nehorázných rozměrů. Po nevolnosti už nezbyla ani stopa. Vše z ní vyprchalo, tak na nic nečekala a jela.

Když dorazila, byla už tma. Vypadalo to, že dům je prázdný. Vystoupila, dálkově zamkla auto a vešla na zahradu. Ale jen její nohy vstoupila na pozemek, rozsvítilo se milion světélek a začal hrát John Legend Al of me. Rozhlédla se zmateně kolem sebe. Tohle jí smrdělo. V domě začalo problikávat světlo. Bála se, že je to Lina, že se jí něco stalo, že jí dává signál Rozeběhla se do domu. Uvnitř jí málem srazilo nečekané překvapení. Byli tam úplně všichni. Veronica. Hannička, Anet, Sam, Linda, Wilma, Marty, Charlie, holky a kluci z bistra. A to nejdůležitější… Rice. Stál tam v obleku a díval se na ni. Nemohla popadnout dech. Srdce jí bušilo jak zvon a neskutečně se potila.

„Nivie Carmen De Marco, když jsem tě poprvé viděl, bylo to peklo a tys byla samotný satan, ale já si to peklo zamiloval a chtěl jsem být satanovým poskokem. Peklo se pro mě stalo nebem a ty Bohem,“ poklekl. „Staneš se prosím mou ženou,“ s úsměvem na ni koukal a čekal na odpověď.

„Ty jeden debile, celej den jsem ti volala a tys to nezvedl. Chtěla jsem se ti omluvit a ty jsi byl kde, jako!“ vyjela po něm. Vůbec jí nedošlo, co se děje.

„Byl jsem tady, v našem domě mimochodem a chystal jsem tohle,“ zvedl se a začal na ni řvát. Celé to pokazila.

„Jak v našem domě? Koupil jsi dům, kterej jsem vybrala a neřekl jsi mi to? Měli jsme ho koupit spolu!“

„Tak promiň, že se snažím!“ začali se tam normálně hádat.

„Měl jsi se se mnou nejdřív domluvit.“

„A víš co, kašlu na tebe. Žádám tě o ruku a ty na mě řveš!“

„Nechápu, proč mě zase žádáš o ruku,“ natočila hlavu uraženě bokem. Rice se usmál, šel k ní, cutil její obličej do dlani a políbil ji.  „Protože až tohle je žádost o ruku.“

„Ale já chtěla tamtu,“ usmála se a také políbila ho.