1.

214 8 20
                                    

🍸🍸🍸/5
Bára x Honza

„Jupí dramaťák!!! A pátek!!!"
Vykřiknu když se probudím. Dneska je pátek což znamená můj nejoblíbenější kroužek, dramaťák. Po ranní rutině vyzvednu kámošku a jdeme společně do školy. Celou dobu kecáme o kravinách a o klucích.

„Hele je něco mezi tebou a Honzou z dramaťáku?"
„C-cože? Jasně, že ne!"

Sakra trochu jsem vypískla. Snad Zuzka nepřijde na to, že se mi trochu líbí.

„Jen aby. Trošku nám červenáš."

Hravě na mě mrkla s jejím typickým úšklebkem. Sakra.

:
:
:

„Crrrr!"

Sakra zvoní mi telefon.

„Ano?"
„Héj, čusík Báruško. Sorry ale nestíhám dramaťák a Liška nejde tak budeš miset jít sama."
„To mě tam vážně necháš s H.."
„Hele sorry musí běžet tak si to tam užij. Páčko!"
„Ahoj~"

Tak nic půjdu sama. Né, že bych se tam s nikým nebavila, ale Honza se na mě strašně lepí, když nejsou poblíž. Jak to mám přežít!

:
:
:

„Ahoj."

Vejdou do tělocvičny kde nacvičujeme naší hru. Všichni se pozdravíme.

:
:
:

Bohužel už končíme. Dneska nás bylo málo, ale aspoň jsem hrála já. Honza se choval extrémě divně. Vůbec nic nedělal a furt na mě koukal.

Sama opuštím tělocvičnu, když si všimu, že jde Honza za mnou. Zastavím pod lampou a počkám až mě dojde.

„Co potřebuješ?"
Zeptám se ho trošku naštvaně.
„Já~..."
„Ano?"
Ptám se už docela nedočkavě. Je zima a já jsem už unavená.

Honza se ke mně nebezpečně přiblíží. Koukám mu do očí.

A on mě políbí!
Okamžitě jsem ho odstrčila. Podíval se na mě strašně smutně.  Nemohla jsem odolat tomu pohledu.
Přitáhla jsem si ho zpět do polibku.

Sakra co to dělám!

Vyskočí mi v hlavě myšlenka. Jenže v další chvíli na to zapomínám díky jeho jazyku odhodlanému dostat se ke mně do pusy. Já mu to s radostí umožním.

Odtrhneme se od sebe až o pár vlhkých polibků později. Třesu se zimou a mírným vzrušením.

„Tak jak to mezi náma bude?"
Nesměla se zeptám.
„Tohle je moje číslo."
Podá mi do ruky papírek.
„Budu rád když napíšeš. A taky, jestli chceš mohla by jsi být moje přítelkyně."
Dokončí větu a já se nesměle usměju a začervenám.
„To bych ráda." Podívám se na mobil kolik je. „Sakra. Promiň musím běžet nebo mě rodiče zabijou. Napíšu ti."
Neodolám a vlepím mu ještě malou pusu na tvář.
„Ahoj!"
Zavolá na mě než zmizím za rohem.

Tak první ship je na světě. Obě postavy jsou z reálného světa mimo Wattpad. Snad mě za to nezabijí. Navíc jsou to přece jen tři pitíčka😁(může být hůř😏)

Napíšeme si (nemůžu napsat uvidíme se, protože mě sakra nevidíte) u další kapitolky..

PS: budu ráda když mi někdo budete dělat korekci

I ship itKde žijí příběhy. Začni objevovat