I ship it

2.

🍷🍷🍷/5
Lucka x Mikuláš

Poslední den školy a mně se už teď stýská. Samozřejmě, že po učení ani trochu, ale po kamarádech a hlavně po jednom speciálním člověku, ano. Poslední měsíc začalo být sakra vedro, takže si vysvědčení vyrážím přebrat pouze v letních šatech.

Naše škola vypadá stále stejně příšerně, ještě, že se sem dva měsíce nepodívám.

„Čau Míšo."
„Co? Jo, čau Lucko."

Pozdravila jsem se s kamarádkou hned jak jsem vešla do třídy. Vypadala nějak zasněně.
Ten speciální člověk, Mikuláš, sedí kousek přede mnou. Poslední měsíc jsme vlastně strávila pouze pozorováním jeho hlavy zezadu.

:
:
:

Po všech těch formálnostech a předávání vysvědčení, mám jenom jednu dvojku, jsme všichni nadšení vyrazili domů.

„Lucko? Můžeš ještě na chvilku?"
„Ano paní učitelko?"
„Prosím pomoz mi ještě vzít tohle ke mně do kabinetu."

Poslušně jsme vzala jednu z krabic a mával na holky ať jdou na před.
Vedle mě se odnikud objevil Mikuláš. Uchopil druhou krabici a lehce se na mě usmál. Nezdálo se mi to?
:
:
:

Odnesli jsme krabice učitelce do kabinetu.

„Počkejte tady na mě."

Řekla učitelka a prostě odešla. Počkat, ona zamkla? Zabrala jsme za kliku a opravdu... bylo zamčeno.

„Sakra. Miki, jsme tady zamčení."
„No a? Za chvíli se určitě vrátí."
„Okej."

:
:
:

Čekali jsme asi dvacet minut a stále nic.

„Tak fajn, co budeme dělat?"
„Zavoláme učitelce?"
„Okej, máš mobil Lucko?"
„Jop. Počkej... Doháje je vybitej."
„Já tady telefon nemám. Co budeme dělat?"
„Asi budeme dál čekat."

Sedli jsme si na židle.

„Tak co budeš dělat o prázdninách Mikuláši?"
„Nooo... někam pojedeme s rodičema a bráchou pak asi k babičce... jooo a pak ještě jedu na tábor. Ty?"
„Taky pojedeme s rodičema pryč a pak asi taky někdy budu u babičky."

:
:
:

„Už jsme tady hodinu Mikluáši."
„Fakt? Víš, že je to docela ironický?"
„Co je na tomhle ironickýho?"
„Od včerejška sbírám odvahu si s tebou promluvit."
„O čem si se mnou chceš, ty, promluvit?"

Nervózně jsem se zasmála. Mikuláš se zvedl ze židle naproti mě. Přešel ke mně uchopil mě za ramena a tím mě také zvedl.

„Mikuláši?"

Koukali jsme si navzájem do očí. Mikuláš se nahl a tím zkrátil naší vzdálenost, protože je asi o hlavu vyšší.

„Už dlouho se mi líbíš Lucko."

Přiložil mi ruku na tvář. Nezmhola jsme se na nic jiného než ho v odpověď políbit. Nikdy bych nečekala, že můj poslední den ve škole dopadne takhle dobře. Mikuláš mi obmotal druhou ruku okolo pasu. Přitáhl si mě blíže k sobě.
Náš polibek se začal hodně prohlubovat. Pootevřela jsem pusu a tím započal nekonečný souboj jazyků.

:
:
:

Ani nevím jak dlouho jsme se líbali. Mikuláš mě stihl vysadit na jeden z učitelský stolů a udělat mi asi tři cucfleky na krku. Budu to doma muset schovat.
Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Ať tam děláte cokoliv tak jdu dovnitř. Dvě hodiny by vám měli stačit."

Dovnitř vešla Zuzka. Já jsme ještě seděla na stole a Mikuláš byl hodně blízko.

„T-to není jak to vypadá."
„Ale prosimtě Lucko. Proč bych vás tady jinak zamikala."
„Cože?"
„Dalo mi to celkem dost práce. Ale to vám řeknu jindy. Teď musíme vypadnout než zavřou školu."

Oba jsme vyjevěně koukali na sebe.

„Tak pojďte."

Rychle jsme se zvedli a následovali ji.
Jak se jí do háje povedlo nás tady zamknout bez toho, aby o tom někdo věděl?

Ještě uvidíme, jak se náš vztah s Mikulášem vyvine.