Forever with you (FF HP)

#2

,,Kde to sakra jsme?" Vykřikl jsem. ,,Nepoznáš les?" Štěkla po mě hnědovláska. ,,Tak ti teda pěkně děkuju" zamračil jsem se. ,,Máš za co, právě jsem ti totiž zachránila život" řekla s nechutí v hlase. ,,To byla ironie Raddleová" ,,Všimla jsem si, ale to moje ironie nebyla" ,,Chápeš, že jsi mě v podstatě unesla!" Vyjekl jsem. ,,Víš co? Ty se tam klidně vrať, ale až tě zabije tak za mnou nechoď!" Křikla a dala se k odchodu. ,,Počej! Jdu s tebou!" Doběhl jsem ji.

Šly jsme dlouho a začínalo se smrákat. ,,Kde budeme spát?" Zakňučel jsem. Strašně mě bolely nohy. ,,Tady" ukázala a nějaký domeček na stromě.

V noci mě probudila bolest na předloktí. Vyhrnul jsem si rukáv a zjistil, že se moje Znamení zla svíjí. Celá ruka mě pálila, bylo to strašně nesnesitelné. ,,Co se děje?" Zeptala se Kath rozespale. Když pořádně otevřela oči, uviděla jak si tisknu Znamení zla. Měl jsem co dělat, aby mi nevytryskly slzy, jak příšerná bolest to byla. ,,Pojď ke mně" řekla brunetka s lítostí v hlase a objala mě. ,,Ššš.... přestane to, slibuju" šeptala mi do ucha. Poté hlasitě vykřikla a stiskla si levé předloktí. ,,Trestá nás" řekl jsem. Následně jsem viděl jak jí vyhrkly z očí slzy. I přes tu strašnou bolet jsem si ji k sobě přitáhl a políbil ji. ,,Spolu to zvládneme" šeptali jsme si oba navzájem.

Ráno jsme se sebrali a vydali se na cestu. Zázračným způsobem, jsme přišli k věcem, potravinám a dalším takovým.
Schovávali jsme se celý rok. Někdy jsme se jen tak někde flákali a jindy jsem se ukrývali před ostatními Smrtijedy.

Jednou nás málem zabil páreček Smrtijedů, které jsem v životě neviděl. Bylo nás tolik, že jsme neznali všechny. Ti dva na nás zautočili, když jsme byli ve Walesu. Byl to krásný den, dokud nás nenapadli.

Podruhé nás našli lapkové, ale to jsou takový troubové, že jsme je hravě přemohli.

O vánocích jsme zastavili v Godrikově Dole. Procházeli jsme ulicemi, až se Kath zastavila u jednoho domu. ,,To je dům Potterových" konstatovala. ,,Chceš se tam podívat?" Zeptal jsem se. Zakroutila záporně hlavou a chytla mě za ruku. ,,Ale chci se podívat na hřbitov" šeptla slabým hláskem. ,,Dobře" usmál jsem se. Vešli jsme na hřbitov. ,,Hele vidíš je?" Ukázala na dvě osoby stojící u jednoho z hrobů. ,,Není to...?" Začal jsem, ale zakryla mi pusu. Potichu jsme se začali přibližovat. Byla to dívka a chlapec. Nebyli to ale žádní neznámí. Byl to Potter a Grangerová. ,,Ach Harry" povzdychla si hnědovláska vedle mě. Po chvilce odešli a my se kolem hrobu, u kterého stáli dostali nejnovějšímu z hrobů. ,,Maminko" špitla a po tváři jí stekla slza. Vytáhla hůlku a vyčarovala svíčku, kterou následně zapálila. Když se znovu postavila objal jsem ji kolem ramen. ,,Je tu pořád s tebou princezno" řekl jsem a zabořil svůj obličej do jejích vlasů. ,,Miluju tě Draco" ,,Já tebe víc pricezno" zamumlal jsem jí do vlasů.

Pár dní na to jsme se v přestrojení mnoholičného lektvaru podívali i do Příčné ulice. Nakoupili jsme si pár potřebných věcí a když pominuly účinky mnoholičného lektvaru byli jsme už na louce daleko od Londýna. Zde jsme si postavili stan a zajistili okolí obranými kouzly. Když jsme potom seděli večer u ohně, kolem naší bariery se prohnala docela velká skupinka lapků. Sledovali jsme je do té doby, něž úplně zmizeli.

Nějakou dobu se nic zajímavého nedělo a my putovali po Spojeném Království.

Až na jaře jsme si začali všímat, že je něco jinak, a když Kath dostala zprávu od Lupina, že se pravděpodobně budeme muset dostat do Bradavic. Dlouhou dobu jsme se na to připravovali a schovávali se poblíž Bradavic. Dlouhou dobu se nic nedělo, až do doby, kdy se začali objevovat Smrtijedi. Tisíce, ne-li statisíce Smrtijedů.
-------------------------------------------

621 slov