02

683 31 3
                                    

Občas přemýšlím sama nad sebou.

Byla správná volba odejít?

Cítím se neúplná, jako bych ho znovu potřebovala.

Tohle není správné.

Cítím se tak sama.

Ale potom se ptám sama sebe, opravdu jsem ho chtěla? Nebo to byla jen posedlost? Posedlost dostat pomstu?

Najednou se moje máma vřítí do místnosti a přeruší mé myšlenky, "Hey ty. Tessa a Eric jsou v přízemí čekají na tebe."

"Řekni jim, že se chystám odejít do práce," odpověděla jsem.

Nachvíli neodpověděla jen se znovu opřela o dveře, "Proč je nechceš vidět?"

Bojím se že budu čelit realitě, protože jsem v téhle velké lži už přes tři měsíce, "Neměla bych být uzemněná?"

"Proč by jsi měla být uzemněná?"

"No, byla jsem pryč skoro šest měsíců, každá máma by své dítě uzemnila," odpověděla jsem.

"Každá máma , ale já nejsem jako každá máma." Řekla předtím než za sebou zavřela dveře.

Nechce mě uzemnit, protože ví, že bych neutekla. Vím, že si myslí, že se stalo něco víc, než jen to, že jsme s Aaliyah utekli.

Znovu jsem si povzdychla za tento den, to je vše co dokážu dělat. Zvedla jsem se z postele a vydala se ke dveřím a podívala jsem se na prázdnou postel mé sestry. Otevřela jsem dveře a sešla dolů po schodech.

"Felicity, jaké překvapení, jsem ráda že ses rozhodla vyjít z tvého pokoje a strávit nějaký čas se svou rodinou, která tě dlouho neviděla." Ozvala se máma, když krájela zeleninu pro dnešní večeři, náhle se ozval hlasitý zvuk, když její nůž dopadl na desku.

Šla jsem do ledničky, z které jsem si vzala pomerančový džus, otevřela jsem ho a téměř polovinu vypila.

Máma přestala krájet zeleninu. Když jsem se na ni otočila probodávala mě pohledem. Zavřela jsem džus a vrátila ho zpátky na své místo předtím než jsem odešla zpět nahoru do mého pokoje.

Při večeři jsme seděli, jako malá smutná rodina a v tichosti jedli. Aalayiah místo bylo prázdné a nikdo na to nic neřekl.

"Jak to jde s prací zlatíčko?" Zeptal se mě táta.

"Dobře, mám pár opravdu dobrých typů." Odpověděla jsem se vší slušností.

Pracovala jsem v restauraci v centru města s názvem Redbird za poslední tři měsíce jsem si vydělala dost peněz. Dostávám v průměru sto dolarů za hodinu denně, protože Redbird je restaurace pro vyšší třídu. Mnozí lidé odcházejí okolo patnácti přeplněných stolů, mám na starost obsloužit kolem dvaceti stolů denně ne-li víc. Nejvíce jsem měla sedmdesát stolů po deseti lidech, myslím že to byla nějaká pracovní večeře, protože všichni byli slušně oblečení.

"To je dobré." Poznamenal táta.

Potom jsme se opět ponořili do ticha. Nikdo nic neříkal a z pohledu mé mámy jsem měla pocit úzkosti. Jakmile jsem dojedla, omluvila jsem se a umyla nádobí předtím než se máma stihla na něco zeptat.

Vešla jsem do svého pokoje a sedla si na postel. Vzala jsem si knihu z mé knihovny a začala jsem si číst.

Klepání na dveře mě přerušilo "Můžu dál?" Zeptala se máma.

"Jistě." Odvětila jsem a odložila knihu na postel, své ruce si položila do klína. Hlavně žádné otázky mami.

"Ahoj," šla blíž ke mě.

Taken 2 - Překlad Kde žijí příběhy. Začni objevovat