Taken 2 - Překlad

04

Nová část je na světě!Tahle část je zatím nejdelší, a proto mi tak dlouho trvalo ji přeložit, každopádně užijte si ji a vidíme se u další kapitoly :)

Zvonek se ozval znovu, hned potom co můj telefon ztichl. Úspěšně jsem oba ignoroval a položil si hlavu zpět na gauč. Od dveří se ozvala hlasitá rána, která mě překvapila, ale pořád jsem zůstal ležet, bez života.

"OTEVŘI TY PODĚLANÝ DVEŘE JUSTINE!"

Můj telefon začal opět vibrovat, ale já to zase ignoroval. Přiblížil jsem si víc k okraji gauče a natáhl jsem se pro láhev tequily, která ležela na podlaze. Vzal jsem si ji a pomalu se z ní napil.

"JUSTINE POJEBANEJ DREW BIEBERE, OTEVŘI TY ZKURVENÝ DVEŘE NEBO ROZBIJU OKNO, JESTLI BUDU MUSET!"

Odložil jsem láhev a pokračoval v mé oblíbené pozici, ležet. Jestli jsem dost líný na to, abych si sedl a znovu se napil, co myslíte že udělám proto, abych se zvedl a šel otevřít ty pojebaný dveře!

"Drž už hubu!" Mumlal jsem.

Najednou jsem zaslechl rozbití skla. Co to kurva bylo? Rozhlédl jsem se, ale neobtěžoval jsem se vstávat.

"Oh bože, co to je za smrad?"

Rozpoznal jsem ten hlas. Můj drahý přítel Alfredo Flores. Viděl jsem ho, jak vchází do obývacího pokoje. Byl luxusně oblečený, všechno ve světle modré a černé kalhoty k tomu.

"No kurva Bieber je naživu," řekl a šel blíž ke mně, "bože vypadáš mizerně. Zase."

"Drž hubu, bolí mě z tebe hlava," zasténal jsem.

"Bro, proč je tady sakra takový bordel? Tohle ne-Oh neříkej mi, že si se utápěl v chlastu?" Zeptal se, když ukazoval na dvoulitrovou láhev Pepsi naplněnou žlutou tekutinou.

"Nech mě na pokoji," zaskuhral jsem.

"Vstávej!"vykřikl, když mě popadl za ruku.

"Ne," protestoval jsem.

"Před pár dny jsi byl v pohodě a teď tohle?" Zeptal se.

"Poslední obchod, jak jsem do LA...Viděl jsem ji, vypadala úplně v pořádku, jako kdyby vůbec nebyla unesená. A já jsem vypadal jako zasranej odpad a ona byla tak živá a roztomilá," řekl jsem, "přenesla se přeze mě..."

"Myslel jsem, že jsme se přes tohle už dostali. Řekli jsme, že tě už neovlivní." Promluvil.

"Snažil jsem se, opravdu jo Fredo." Řekl jsem.

"Teď musíme všechny tyhle sračky znova uklidit." Odvedl konverzaci.

"Můžeš mi podat další láhev?" Zeptal jsem se.

"Ne, měl by si přestat tolik pít." Odpověděl.

"Ne, prostě mi podej tu prázdnou flašku. Potřebuju se z toho dostat," vytáčel mě.

"Prostě toho nech a jdi do tý zasraný koupelny, já to tady dodělám, zatímco ty si dáš tu podělanou sprchu, protivo."

"Řekni mi, proč si tak nepříjemnej?" Zeptal jsem se ho a odvrátil od něj obličej.

"Tak proč by jsi za ni nemohl jít a znova ji vidět? Měl by sis s ní promluvit."

"Seru na to."

"Možná že všechno, co potřebujete je, aby sis s ní promluvil, a aby tě pochopila." Poradil mi.

Podíval jsem se na něj, "není to tak snadný."