Taken 2 - Překlad

06

"Chtěl bych pokoj pro dva na jednu noc, prosím."

"Bude to tedy 856 dolarů za noc, celkem to bude 1,812 i s daní," řekla blondýnka, která stála za recepcí.

Justin si od ní převzal jeho kartu. Obrátila jsem se na něj a zašeptala, "stačil by i normální pokoj."

"Mohu vidět vaší občanku?"

Justin ji ukázal jeho občanku. Když si ji prohlédla podala mu klíč. Společně jsme šli k výtahům, kde jsme počkali na jeden, který nás odvezl nahoru. Justinova ruka byla po celou dobu majetnicky obmotaná kolem mého pasu. Podívala jsem se na něj a on sklonil hlavu a pohled mi oplatil. "Ahoj," promluvil.

Zachichotala jsem se, "Ahoj."

"Tak moc tě miluju," zašeptal.

Usmála jsem se, "Taky tě miluju."

Usmál se na mě a věnoval mi polibek na čelo, "děkuju."

Dveře od výtahu se otevřeli a dovnitř nastoupila rodina s třemi dětmi. Matka bojovala s kočárkem a snažila se ho dostat dovnitř, zatímco její manžel bojoval s jejich dalšími dětmi a snažil se je od sebe rozdělit, "Christophere přestaň se prát s tvojí sestrou!" Křičel. Jen co děti přestali, dveře se začali zavírat a jedna malá holčička začala plakat. Jejich otec dal ruce před dveře, aby se znovu otevřeli. Justin mu pomohl a zadržel dveře.

Konečně se jí podařilo vystoupit. "Děkuju." Promluvil ten muž k Justinovi. Justin se usmál a vešel zpět do výtahu. Pamatuju si, jak chtěl mít Justin deset dětí. Možná pořád chce.

Najednou jsme zastavili na chodbě s číslem 16, vystoupili jsme se šli k našemu pokoji. Justin otevřel dveře pomocí jeho klíče. Ten pokoj byl obrovský, měl velkou manželskou postel spolu s gaučem, koupelnu, šatnu a balkón.

"Tohle je obrovský..." šeptla jsem.

"Já vím, pro tebe jen to nejlepší," řekl, když pokládal jeho batoh na zem a lehl si na postel. Poklepal na místo vedle sebe. Pomalu jsem se rozešla k posteli a lehla si vedle něj. "Slib mi, že mě nikdy neopustíš," promluvil, "ale slíbím ti to jenom, když mi to ty slíbíš taky."

"Slibuju," řekl.

"Dobře."

"Půjdu se osprchovat," políbila jsem ho na krk.

"Dobře," řekla jsem, opatrně se zvedl a odešel do koupelny.

Vstala jsem a přešla k posuvným dveřím, které vedly na balkón. Vyšla jsem ven a obdivovala krásu večerního města LA. Bylo to fascinující.

Slíbila jsem Justinovi, že ho nikdy neopustím...dodržím tenhle slib? Pro teď si myslím, že ano. Stála jsem na balkoně už pár minut, když jsem slyšela, jak se sprcha zastavila. Na nic jsem nemyslela do té doby než jsem uslyšela Justina, jak volá mé jméno.

"Felicity? Kde jsi? Felicity!" Křičel.

Rychle jsem spěchala dovnitř. První myšlenka, která mi proběhla hlavou, byla ta, že se mu něco stalo, ale byl úplně v pořádku s ručníkem obmotaným kolem pasu. Panikařil.

"Jsem tady," ozvala jsem se.

Oddechl jsi a prohrábl si vlasy. "Díky bohu...myslel jsem si, že jsi odešla," zamumlal.

Přešla jsem k němu blíž, "Neodešla. Jsem pořád tady."

Objal mě a můžu přísahat, že jsem slyšela jak rychle jeho srdce bije. Zpanikařil, když mě nenašel. Je tramatizující a vystrašený, že bych ho mohla znovu opustit.