Unknown ✔️

1.

Když jsme dojeli na přístaviště, tak jsme hned šli naložit věci na loď.
S klukama jsme měli pokoj dohromady a rodiče měli vlastní pokoj hned vedle.

Po pár minutách jsme vyjeli z přístavu a čekala nás týdenní cesta po tichém oceánu.

Po pár hodinách jsem se na pokoji začínal nudit.
,,Kluci? Nepůjdeme se projít?....Já se nudím." Navrhnul jsem.
,,Mě se nechce..." zamručel Yoongi.
,,Ale Yoongi nebuď líný, ležet můžeš I potom."
,,Hm...tak jo, ale jen na chvilku."
Vyšli jsme ven z pokoje a šli jsme nahoru po schodech ven.

Bylo tam nádherně, hvězdy krásně zářili a všude kolem byl slyšet jen šum vody. Prostě krása.

Tak jsme se procházeli a povídali si, ale potom jsme zaslechli rozhlas na lodi...
,,Žádáme cestující , aby se odebrali co nejrychleji do svých pokojů, blíží se silná bouře..."
A tak to zopakovali ještě 2krát.

S klukama jsme přímo běželi na pokoj, ale ještě předtím jsme se šli zeptat rodičů, jestli to taky slyšely, ....prosjistotu.

Několik minut poté co jsme došli na pokoj, začaly do lodi narážet obrovské vlny, které jsme viděli přes okénka v pokoji.
Chvíli jsme jen leželi a odpočívali I když to moc nešlo, teda aspoň mě, Yoongi už asi I spal a Jimin koukal do telefonu.
Už jsem pomalu usínal...
V tom jsme ale slyšeli syrény. Rychle jsme vzbudili Yoongiho a přemýšleli co se děje, ale nic nás nenapadlo. Tak jsme vyběhli za rodiči se zeptat co se děje.

,,Mami ! Co se děje?"
,,Praskla loď ! Prý do ní uhodil blesk. A neví jestli se stihneme evakuovat." Mamka brečela tak jsem ji objal ale nic neříkal, nevěděl jsem co bych měl říct..
,,Paní Jeon, jdeme se podívat jestli už chystají čluny nebo alespoň něco, ano?"
"Dobře. Kooku jdi s nimi, my to tady zvládneme, ale zachvíli se vraťte a dávejte pozor, ano?" řekl taťka a já poslechl.
,,Ano tati, neboj budeme." Usmál jsem se a šli jsme se podívat jak to vypadá s evakuací.

Ale jen co jsme vyšli ven tak jsme viděli obrovskou vlnu, která se blížila k lodi.....

---------------