Unknown ✔️

17.

,,Kookie! Já myslel, že už se neprobereš, že mě opustíš a...a..."
Dal jsem mu prst před ústa a on se na mě nechápavě díval.

,,Bolí mě hlava, tak mluv potišeji." Uchechtl jsem se a pohladil ho po líci.

,,Promiň. Jak se cítíš?" Zašeptal Tae, chytil mě za ruku.

,,Až na tu bolest hlavy, celkem dobře. Co se vlastně stalo?" Zeptal jsem se a lehce pokrčil obočí.

,,Spal jsi 3 týdny. Bál jsem se o tebe, neskutečně moc. A jinak se stalo přesně to co jsem nechtěl." Hned jak Tae dokončil větu, tak mě pevně objal a já jeho nazpátek taky.

,,A co se teda stalo Tae?" Zeptal jsem se a hladil ho po zádech.

,,No...určitě tě má matka varovala ať se vyhneš kontaktu z mou krvý, že? Zeptal se mě Tae a já jsem musel trochu zapřemýšlet, ale pak jsem si vybavil jak mi Yoona říkala ať se tomu vyvaruji. A když si tak teď uvědomím co se stalo, tak jsem udělal přesně to, co mi řekla ať nedělám. Akorát mi neřekla důvod...

,,Myslím, že ano, ale nechtěla mi říct proč." Podíval jsem se na něj a čekal co z něj vypadne.

,,To vím, báli jsme se že by jsi se potom mé krve chtěl doktnout úmyslně, ale ty jsi se jí dotkl a ještě ji spolkl, I když jsi nevěděl co se může stát! Proč?! Mohl si umřít!" Tae se na chvíli odmlčel a zhluboka se nadechl. ,,Ani nevíš jak moc bych si to pak klad za vinu. Proč si to teda vlastně udělal?" Zeptal se mě už klidným hlasem.

,,Já vlastně nevím. Jen si pamatuju že jsem se chtěl někam posadit a tak jsem se posadil na postel, ale na tu nezakrvácenou část. A po chvíli co jsem sledoval Yoonu jak tě ošetřuje, tak jsem viděl v té krvy na posteli tvůj odraz, pak se mi to mlží, jen vím že mi pak uklouzla ruka a já spadl." Řekl jsem Taemu všechno co si pamatuji.

,,Aha. Pravděpodobně tě ten odraz nějak navedl aby jsi se ho dotkl, neboli aby jsi se dotkl té krve." Vydechl Tae a smutně se mi zadíval do očí. ,,Tím že jsi to udělal tak jsi se vlastně změnil na křížence člověka, čaroděje a démona s čistým srdcem. Aspoň tohle to trochu potlačilo. Tvá dobrota a čisté srdce, takže aspoň nejsi pro sebe tak nebezpečný dá se říct. Ale taky nás to spojilo, jsme teď vlastě nerozluční? Prostě bez sebe moc dlouho nepřežijeme a stejně jako já jsi, jak se říká, nesmrtelný."

Tae domluvil a stále čekal na moji reakci, ale ta nepřišla. Byl jsem mimo, nevím jak reagovat a.... bojím se. Nejsem smutný ani naštvaný a ani šťastný. Prostě nevím.
,,Jsem teď j-jako t-ty Tae?" Zakoktal jsem se a zadíval se mu do očí.

,,Více méně, ale já v sobě nemám tu lidskou část jako ty."
Pohladil mě po ruce a políbil mě na čelo.

Pak mi na čelo přiložil prst a něco zamumlal.
V tu chvíli mě neskutečně rozbolela hlava a cítil jsem jako by se něco snažilo dostat ven z pod kůže na mé hlavě.

A pak to přestalo.

Sáhl jsem si na hlavu a lekl jsem se když jsem narazil rukama do nějakých malích věcí.

,,Wow." Vydechl jsem užasle, když přede mě Tae dal zrcadlo a já jsem tak mohl vidět své dva, zářivě bílé rohy a k tomu modré oči.

,,Podívej." Poukázal na sebe Tae a na hlavě se mu také objevili dva rohy, ale byli úplně černé a oči měl rudé.

Byli jsme úplné protiklady.

Ale líbilo se mi to.

------------------

Další díl, už bude poslední. 😇
+ výběr nového příběhu.