Nenávidím tě

186 8 1
                                    

Melany:

Celou cestu se mnou nikdo ani nepromluvil a přiznám se, že mi to nevadilo. Nenáviděla jsem svého bratra. Jeli jsme kolem lesa a já začala vzpomínat na doby když jsem byla menší.

Flashback
Počkej já tě chytím, nechytíš zašišlala jsem. V tu chvíli jsem nedávala pozor a na silnici jsem upadla. Začala jsem brečet. David ke mně doběhl, obejmul mě a šeptl mi do ucha, neplač princezno nikdy neodpustím, aby jsi plakala a zároveň aby ti někdo ubližoval.
Konec Flashbacku

Najednou mi ta slza vážně stekla. Rychle jsem ji utřela aby ji neviděl David a ani nikdo z jeho kamarádů, ale bylo pozdě, nestihla jsem to. David se ke mně otočil a začal po mně řvát: ,,Co zase brečíš jak kráva." Neodpověděla jsem a očima se začala dívat na své nohy. Zastav Frede potřebuji své hloupé sestře vysvětlit jak má se mnou mluvit. Hned jsem věděla, že bude zle. Rychle otevřel dveře od auta a třískl s nima tak, že se i kluci lekli. Fred hned musel mít poznámku o tom jak se mám chovat. David otevřel dveře z mé strany chytl mě drsně za ruku a vytáhl ven z auta. Začal po mně opět řvát. Tak odpovíš mi kurva konečně už? Nevím kde se to ve mně vzalo ale tentokrát jsem začala řvát zase já. A ty se kurva divíš? Společně s tvýma kamarádama si ze mě děláš boxovací pytel. Mlátíš mě každou chvíli. Kvůli tobě nemám kamarády. Stěhujeme se každou chvíli řežu se kvůli tobě řekla jsem a vyhrnula jsem rukávy a ty se kurva divíš? Víš co dej mi pokoj nenávidím tě nenávidím. V tu chvíli už jsem slzy neudržela brečela jsem a křičela. A on? Udělal to jako vždycky dal mi facku. Tentokrát byla jiná byla silná až tak, že jsem spadla na zem. Bylo mi to už všechno jedno. Seděla jsem tam jak hadrová panenka ani se nehla. Jenom jsem brečela. Dávám ti 10 minut na to aby jsi zvedla tu svoji prdel a sedla do toho skurvenýho auta. Zařval a šel směrem k autu. Vůbec nevím kde se to ve mně vzalo nikdy jsem mu tohle neřekla. Čekala jsem až si sedne do auta. Když si sedl tak jsem si stoupla otočila se a vytáhla jsem krabičku cigaret. Jednu jsem rychle vyndala zapálila ji a vdechla do sebe ten úžasný kouř. Tohle byla druhá věc, která mě dokázala odreagovat. Když jsem se cítila už uvolněně hodila jsem ji na zem a dupla na ní. Dala si do pusy žvýkačku a šla do auta. Otevřela jsem dveře sedla si. Nechápala jsem proč se na mě tak dívají potom mi  došlo, že jsem ještě pořád nezakryla svoje ruce, které byly žiletkou různě pořezané, a tak jsem rychle rukáv stáhla dolů. Dala jsem si do uší sluchátka a koukala z okna. Auto se rozjelo a já pomalu zavírala oči.

Let me! Kde žijí příběhy. Začni objevovat