Touha vládnout

Kapitola 1

Před 2 měsíci : 

,,Elizabeth?!  Elizabeth! Vstávejte má přijet váš budoucí manžel, nemůžete tu jen tak vyspávat, jak se vám zlíbí!"   ,,Dobrý vtip Kateřino, opravdu ses překonala, ale teď bych se už ráda prospala, tak mě prosím nech a odejdi." promluvila jsem ospale na mojí služebnou, která se ale nenechala odradit. " ,,Výsosti prosím, král na vás spoléhá, nesmíte ho přeci zklamat."  ,,No dobře, už vstávám, ale to s tím manželem se ti opravdu povedlo. " nahlas jsem se zasmála 

,,Ale paní, to nebyl vtip, dnes má opravdu přijet váš budoucí manžel, chce se tu porozhlédnout ještě před svatbou a... Výsosti, kam běžíte?"  Před svatbou?! Jakou svatbou? O ničem nevím, musím odsud pryč. Rozhořčená jsem utíkala do hlavního salonu, kde se podávala snídaně a bylo mi docela ukradené, že nejsem nijak upravená, tohle jsme si nedomluvili! ,,Otče, co to má znamenat, proč jsem má přijet můj budoucí choť a proč si mi nic neřekl?" chvíli na mě otec koukal překvapeně a udiveně, ale poté na mne pohleděl tím nejsmutnějším výrazem, který jsem kdy viděla.

 ,,Elizabeth, moc se ti omlouvám, že jsem ti nic neřekl dříve, ale..zkrátka, jsem nemocný a je dost možné, že za 2 měsíce umřu. No a víš, já..domluvil jsem se s Lordem Perkinsem, že budeš jeho žena. Protože potřebuji mít jistotu, že budeš v pořádku a v bezpečí, až tu nebudu, nezlob se na mne mé dítě, nechtěl jsem to takhle, ale jiná možnost neexistuje.  Tvoje matka už tu dávno není a já tu také nebudu věčně, proto tento sňatek bude nejlepší řešení. A teď se už prosím běž připravit, za chvíli přijede." 

Nemohla jsem tomu uvěřit, došla mi slova, moje oči se topily v slzách, moje ruce se třásly. Projela mnou beznaděj a pocit úzkosti se pomalu, ale jistě dostával na povrch. Zdrceně jsem uposlechla otcovo přání a odebrala se do komnaty, kde mě má služebná připravila na příchod onoho snoubence, kterého neznám a vůbec nemiluji, nezbývá mi nic než věřit královu rozhodnutí.

 Možná, že to nebude tak špatné, možná, že se do něj přeci jen zamiluji a on do mě. Zapřemýšlela jsem, když jsem pozorovala svůj odraz v zrcadle, který mi neukazoval, zrovna to, co bych chtěla vidět. Z hlubokého myšlení mě přerušily fanfáry oznamující příchod muže, se kterým mám strávit zbytek života.

Byla jsem rozhodnutá, že za žádnou cenu otce nesmím zklamat, pokusím se udělat ten nejlepší první dojem. Sešla jsem sebevědomě schody a upřeně hleděla před sebe, když jsem spatřila Lorda  Perkinse, jak stojí na konci poschodí a nabízí mi jeho ruku, zastavilo se mi srdce a myslela jsem si, že asi omdlím.

 Byl nádherný, tak okouzlujícího muže jsem ještě nikdy neviděla, díval se mi upřeně do očí a jako  náznak pozdravu mi políbil ruku a přitom mě jeho smaragdově modré oči pořád pozorovali. Něco na něm mě fascinovalo a zároveň děsilo, nemohla jsem to popsat. Po dlouhé pauze konečně promluvil můj otec. ,,Vidím, že si asi budete chtít promluvit osamotě, nuže nechám vás si v klidu promluvit ," načež otevřel dveře do zahrady, kde jsme se oba posadili na lavičku uprostřed altánu a poslouchali zvuky přírody. 

,,Chtěl bych se ještě jedou představit, mé jméno je Michael Perkins. Jsem z velkého panství, které nese název Velmonie, pokud si mne vezmete, opustím toto místo a budu vládnout po vašem boku zde na zámku.  Samozřejmě s odpovědí si dejte klidně načas, máte 2 měsíce na vaše konečné rozhodnutí, proto jsem tu tak brzy, " s úsměvem na mne upřeně hleděl a já jsem nevěděla co odpovědět, proto jsem se uklonila a odešla do svého pokoje, kde jsem strávila zbytek dne, bez  zbytečného rušení a s klidem se odebrala ke spánku. Možná, že to nebude až tak špatné, pomyslela jsem si tiše.