Ihned po probuzení mi začalo všechno zapadat do sebe, jako nějaká záludná skládačka, nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně si za 2 měsíce mám vzít úplně cizího muže?! To snad nikdo nemůže myslet vážně, nebo snad ano? No nic..asi nemám moc na vybranou, musím se s tím hold vyrovnat, jako dospělá. To zvládnu, snad..
Na snídani jsem se neustále dívala na Lorda Perkinse a snažila se pochopit, proč zrovna já? A proč už dávno nemá manželku, nebo děti...
Moje myšlenky přerušil můj otec. ,,Chtěl bych vám oboum něco říci, dnes se bude pořádat malý večírek, na oslavu vašeho seznámení. Souhlasíte s tím doufám?" Přikývla jsem a pomalu se otáčela na lorda, který také na znamení souhlasu kývl hlavou a naše pohledy se setkaly. Bylo to zvláštní, tento pocit ještě neznám. Udělalo se mi nějak divně a nemohla jsem za žádnou cenu odvrátit zrak.
Jakmile jsme dojedli, co nejrychleji jsem vyběhla z jídelny a běžela do zahrady, kde jsem se včera seznamovala s lordem. Abych řekla pravdu nechtěla jsem aby mne někdo rušil, řekla jsem proto strážím, ať za žádných okolností nikoho nepouští do zahrady. A tak se i stalo, když se začalo stmívat, přišly pro mne služebné, které mi oblékly skvostné šaty. Byly tmavě rudé s dlouhými rukávy a s tmavými kamínky na podebrané sukni. S mými vlasy si daly velmi záležet, měla jsem je spletené do francouzského copu, do jenž mi vkladly květy fialek a sedmikrásek. Vypadala jsem nádherně.
Na plese jsem skoro nikoho neznala, až na mojí kamarádku Zinu, která pocházela z vedlejšího království, jako malé jsme spolu byly neustále, teď to ale vypadá tak, že si mne ani nepamatuje. Má už dávno manžela a děti, její rodiče jí provdali v 15 letech za bohatého císaře z Pencylvánie. Vypadá to, že se má více než dobře. Při tomto okamžiku jsem si vzpomněla na Daniela, chtělo se mi brečet a křičet zároveň, bohužel už tu není a moje matka také ne. Mrzí mě, co se stalo, ale musím to přijmout a jít dál.
V sále se rozhostilo hromové ticho a dovnitř vstoupil lord Perkins, vypadal znamenitě. Nemohla jsem popadnout dech, bylo to zvláštní. Celá místnost, jako by se zastavila a byl tam jen on a já. Poprosil mne o tanec a já samozřejmě svolila, tančili jsme první tanec a tohoto večera zárověň i poslední, neboť do dveří vstoupil nečekaný host...Daniel.
ČTEŠ
Touha vládnout
Fiction Historique,,Elizabeth Anne Hildemorová, berete si zde přítomného Lorda Perkinse za svého manžela, budete ho milovat a ctít až do skonání světa?" naposledy jsem se podívala na člověka, který ve mě vždy věřil, musela jsem zadržet slzy strachu a smutku a vyslov...
