Kapitola druhá: Zprávy

46 20 1
                                    

Napsali jste někdy někomu zprávu a později toho litovali? Nebo si vždy vše pečlivě promyslíte, než něco napíšete? Když si vždy vše rozmyslíte, může vám to pak změnit celý život.

Co jí mám teda napsat? Zeptal jsem se již po několikáté své rodiny.

'Prostě napiš Ahoj, vždyť si sám říkal, že zatím nemáte spolu žádnou zprávu.' Ano, řekl jsem jim toto. Musel jsem jim lhát. Nemůžu přece říct, že si právě píšu se svým dlouhodobým kamarádem Danem, který se mi asi před půl rokem přiznal, že se mu líbí kluci... ihned po tom, co jsem se mu přiznal já.

'Jsem gay'

'Ale my už jsme si od tý doby párkrát psali.' Namítl jsem, ale bylo to tak potichu, že mě nejspíše nikdo neslyšel.

'Prostě napiš 'Ahoj, nezajdem někdy ven?' A doufej.' Zasmála se Terka, moje ségra.

'Dík za radu, hlavně že tobě všechny tvoje vztahy dopadly dobře že, Tery?' Možná to znělo trochu zle, ale já jsem si to nemohl odpustit.

'No, to zrovna netvrdím, ale zkus to napsat. Neboj, to zabere.'

'Hm, jak tak koukám na vás ostatní, asi mi nic jiného nezbývá, co?' Zeptal jsem se ostatních. Nikdo nic neřekl. Ani můj zoufalý pohled, který jsem několik let pravidelně nacvičoval ve škole, je nepřiměl ke slovu.

'No dobře, no...' vzal jsem si do ruky mobil a na své duhové klávesnici napsal

'Nezajdem někdy ven? Chvíli jsem váhal, ale pak jsem to odeslal.

Nečekal jsem ani moc dlouho a přišla mi odpověď. Nemohl jsem si pomoct, byl jsem tak rád, že jsem to řekl víc nahlas než jsem původně chtěl.

'Jo! On mi odepsal! Půjde!'

Byl jsem tak rád, že mi ani nedošlo, co jsem řekl. Naštěstí to slyšela jen Tery.

'On?'

Napij se, alkohol ti neublíží...Kde žijí příběhy. Začni objevovat