Napij se, alkohol ti neublíží...

Kapitola čtvrtá: Pršííí

Je to tady. Nadešel můj 'Den D'. Můj 'Den Dan'.

Za hodinu máme sraz venku u hospody. Jsem nervózní více než kdy předtím. Včera jsem si naplánoval několik scénářů, co by se mohly stát. Včetně toho, jak bych reagoval, kdybych viděl Tery někde za keřem, jak nás pozoruje.

Venku začalo poprchávat, ale díky letnímu horku se každá kapka ihned vypařila. Snad mu to nebude vadit, ale myslím si, že on má déšť rád.

Ozve se klasický zvuk Messengeru. Dan.

'Máš rád déšť, nebo to zrušíme?'

Ok, tohle je to, čeho jsem se bál.

'Bych šel, déšť mi neva, co ty?'

Určitě nebude chtít. Určitě mi napíše, ať to odložíme.

'Ok, tak za 10 minut u hospody?'

Touto zprávou se moje pozitivní nálada opět vrátila. Začal jsem se připravovat, přeci jen bych měl za chvíli vyrazit.

Hodil jsem na sebe ty nejlepší rifle, co jsem doma našel, a že jich mám hodně, oblíknul jsem si mikinu, a už stačilo jen vybrat boty. Danny je na boty hrozný úchyl, tak toho trochu využiju. Vybral jsem si červené Lotto boty, které se mu naposledy hrozně líbily. Vyrazil jsem.

Dorazil jsem, na určené místo. Dan tu ještě nebyl. Vytáhnul jsem si z kapsy sluchátka, zapojil jsem si je do telefonu a pustil jsem si svou oblíbenou hudbu, abych se alespoň trochu odreagoval. Dan má cesto sem poměrně delší navíc jsem tu již pět minut předem, takže jsem s tím, že tu budu chvíli čekat počítal.

Za tu dobu co tu čekám mi hrálo už asi pět písniček, a já pomalu ztrácím naději, že Danny přijde. Vytahuju si sluchátka z uší, když v tom ke mně někdo zezadu přijde a obejme mě. Cítím dech dotyčného na svém krku. Táhne z něho alkohol. Otočím se. Dotyčný se na mě smutně podívá a opile se usměje.

'Dane?'