You didn't see that coming? (Okovy svobody 3) [Avengers 2 FF]

7. Magie na třetí

Sis si povzdechla a jen tak z legrace pomocí rudooranžového magického vlákna přetavila jeden ze čtyř řetězů, které jistily náklad naskládaný na sobě.

Seděla na mastnotou zčernalém a lepkavém kovovém trámu u střechy tajného skladu vibrania, takže měla výhled na celou tuhle černou díru - od kukaně toho překupníka až po vjezd, odkud sem pronikaly alespoň nějaké paprsky světla. Čekala tu už alespoň druhou hodinu a vůbec ji to nebavilo. Chvílemi si dokonce říkala, jestli se nespletla, ale takovou úvahu rázně zamítla. Nemohla se splést. Určitě každou chvílí dorazí.

Ano, prací čarodějů bylo ochraňovat tenhle svět, Zemi, Midgard, říkejte si tomu, jak chcete, od hrozeb na vyšší úrovni, ale bylo zvykem čerstvě vystudované učně nejdříve vyslat na nějakého z více přízemních nepřátel - a když po něm navíc pasou Avengers, dobře vystudovaný mág by to zvládl levou zadní. Pro Sis to byla navíc poměrně osobní záležitost.

Konečně hnědovláska viděla, jak do Ulysseovy kukaně vkročily dvě postavy - jedna mužská, ve sportovním oblečení a atletickou postavou, druhá byla žena ve splývavém rudém oblečení. Sis se trochu nadzvedla ze sedu, ve kterém jí nohy volně plandaly dolů, a změnila pozici na dřep s rukama položenýma na podpěře, aby udržovala rovnováhu. Nemohla slyšet, co si říkají, a ani to nepotřebovala. Řeč jejich těl mluvila za vše.

Na rozdíl od trojice mírně pod ní však viděla i zákulisí děje - velkého kovového robota, Ultrona samotného, jak se neslyšně krade k Vylepšeným a překupníkovi, a také několik postav, které se rychle mihly a zase zmizely. Avengers konečně dorazili - stejně jako její cíl.

Ultron i s Maximovovými a Ulysseem se za chvíli přesunuli k velkým posuvným kovovým vratům, za kterými se, jak Sis uhádla, skrývalo již čisté vibranium v malých skleněných ampulkách. Zabraní do hovoru si ani jeden z nich nepovšiml, jak si Kapitán America, Iron Man a Thor předávají znamení a obezřetně se kradou k nim. Nahoře na ochozu, téměř v úrovni mladé čarodějky, se neslyšně plížil lukostřelec. Agentka Romanovová byla asi dvě patra pod ním.

Teď Stark promluvil, jeho hlas v kovové helmě byl celkem slyšet. Sis sice nerozuměla slovům, ani však nemusela, protože tušila, že to bude něco nechutně egoistického nebo rádoby vtipného. Zvedla se z dřepu a natáhla ruce. Rychle si vyčarovala portál blíž k nim, na jeden z ochozů, kterých tu bylo nespočet. Šéf zřejmě rád pozoroval ostatní při práci. Zhluboka se nadechla, a když se ozval třesk kovu o kov, jak Ultron odhodil Iron Mana, proskočila portálem přímo dolů na můstek.

•••

Altair pov

Avengers jsem předem varovala, že si nejsem úplně jistá, jestli má magie může stát proti té, kterou ovládala ona Vylepšená. Tohle byl trochu test v terénu a zatím jsem nestačila Wandě čelit. Kousek ode mě Clint střílel jeden šíp za druhým a já čekala na jeho povel. ,,Běž po našem starém známém. Křeč v lýtku by ho možná mohla trochu zpomalit." ušklíbl se a vypustil další střelu. Také jsem se uchechtla, jen víc vyděšeně, a seskočila jsem z ochozu. Roztáhla jsem křídla a přibrzdila pád, abych mohla přistát a trochu se zorientovat. Okamžitě na mě zamířil jeden z kovových robotů, Thor se ho ale ujal a já měla volnou cestu.

Pokusila jsem se najít toho běžce a zacílit na něj, byl to však marný boj. Pak proběhl kolem - chystal se naběhnout na Kapitána - a já hodlala zaútočit co nejrychleji, problém však byl v tom, že zmizel a zjevil se dole, mezi několika bednami.

Ne, nebyla to normální šmouha, opravdu prostě zmizel a objevil se jinde.

Zamrkala jsem a potřásla hlavou, jestli se mi to jen nezdá, ale Quicksilver vypadal ještě zmateněji. Pak dostal tak nějak záhadně silné křeče do obou nohou a zapotácel se s bolestným úšklebkem. Vítězně jsem se pousmála a otočila se právě včas, abych viděla, jak z oranžově praskající díry vypadla hnědovláska, stejně svítící bojovou tyčí přerazila normálního, lidského bojovníka a zase zmizela dalším takovým kruhem. Už mám asi halucinace, ne?

Rychle jsem zkontrolovala situaci. Tasha zvládala s přehledem, Clint stále ostřeloval zvrchu, Tony se mlátil s Ultronem, Thor rozbíjel Mjolnirem cokoliv a kohokoliv, kdo mu přišel do cesty a Steve málem nechtěně vrazil štítem té hnědovlásce, místo nepřítele, kdyby dívka svou tyčí ránu nevykryla. Rozlétla jsem se k nim a znepokojivě si všimla, že Wanda jaksi zmizela.

,,Kapitáne?" přistála jsem u něj a ptala se po instrukcích - a původu té holky. Připadala mi povědomá... A Steve s ní právě navazoval konverzaci. Káravě na mě pohlédl, ať je nevyrušuju. ,,Wandu nikde nevidím," informovala jsem ho. ,,Tím pádem brzy zaútočí. Buď připravená, jasné?" přikázal mi. Kývla jsem, roztáhla křídla a vznesla se do vzduchu, pátrající po záblesku rudé. Ultron a Tony teď bojovali venku, někde mimo loď. Doléhal ke mě ten kovový třesk.

Pak jsem ji uviděla - kradla se k Thorovi zezadu. Přitiskla jsem křídla k tělu a vrhla se k nim, zatímco jsem se připravovala na magickou přetlačovanou. Jenže Wanda jakoby s tím počítala, jednoduše máchla rukou mým směrem a omamující rudé kouzlo mi vklouzlo do myšlenek. Křídla mi vypověděla službu a žuchla jsem na ochoz, zatímco v klidu vsugerovala Thorovi jeho porci noční můry a zmizela, šířit je dál.

Zatřásla jsem hlavou, která mě začínala úporně bolet. Tohle bylo něco úplně jiného, než klidná Snářská magie. Ta byla jako vyrovnaný klidný rybník. Tohle bylo jako hořící žíravina, propalovala se mi do lebky a bojovala se Snářskými kouzly. Zaskučela jsem a pevně sevřela oční víčka. ,,Thore, hlášení," ozval se z vysílačky (v mém případě mi prostě do ucha píchli jakousi pofidérní technickou hračku, proč se s tím patlat) Stevův hlas.

,,Ta holka chtěla do mé hlavy a vypadá to, že to schytala Altair," oznámil stručně Thor. ,,Buďte opatrní, lidskou mysl očaruje snadno. Naštěstí, já jsem mocný-" Jeho hlas se vytratil, zapotácel se a opřel se o zeď. Já jsem se snažila co nejrychleji sebrat, ale byla jsem úplně ochromená a v podstatě bezmocná. Rozčilovalo mě to. Takže jsem zase k ničemu?!

,,Bože," vydechl Steve a pak promluvil přímo ke mě: ,,Altair, spoléháme na tebe. Seber se trochu," vyzval mě naléhavým hlasem. Poslední dvě slova mi rezonovala v hlavě, když jsem otevřela oči. Už jsem však nebyla ve špinavé skrýši překupníků vibrania, ale v nepřirozeně čisté, bílé místnosti.

Okolo stáli všichni Avengers a jejich výrazy byly vesměs znuděné, nepřítomné, lhostejné nebo neosobní. Až teď jsem si uvědomila, že ležím na jakémsi stole. Okamžitě jsem se pokusila vyskočit, ale byla jsem pevně připoutaná ke studené desce. Co se děje? Nic jsem nechápala.

,,Seber se trochu," zavrčel otráveně Steve. Trhla jsem sebou. ,,Nešlo by to nějak urychlit?" Tony znuděně pohlédl na hodinky. Bruce do něj dloubl, ať toho nechá. ,,Co- Co se děje?" zakňučela jsem chabě. Tasha potřásla hlavou, evidentně se jí nechtělo nic vysvětlovat.

,,To celé, s Ultronem, byl jen test. Test, jestli jsi k něčemu dobrá." vysvětlila mi. Vnitřnosti se mi sevřely ledovou hrůzou. ,,C- Cože?" vyhrkla jsem. Pokračoval Clint, obviňujícím hlasem. ,,A selhala jsi v něm. Odpadla jsi při prvním kontaktu s Wandou. Takže tě nepotřebujeme." Teď promluvil Thor. ,,A protože jsi nám k ničemu, můžu se tě konečně zbavit."

Vhrkly mi slzy do očí a začala jsem se marně pokoušet vyvléknout z pout. ,,N- Ne, to nemůže být pravda!" zavyla jsem. Bruce kývl na někoho mimo mé zorné pole. ,,Můžete," prohlásil. Cítila jsem píchnutí za krkem, někdo do mě vpravil nějakou látku. Slzy přetekly přes okraj víček, když mi došlo, co se děje.

Tohle je poprava.

Moje poprava.

,,Zhruba za minutu ztratíš vědomí a pak to všechno skončí." oznámil mi Steve s nezájmem. ,,Pozdravuj ode mne Friggu," zavrčel Thor s úšklebkem. Vnímala jsem, jak jed putuje mými žilami, ochromuje mou léčivou krev a postupně si probojovává cestu k mozku a srdci. Škubala jsem sebou, ale mé svaly ochabovaly. Když se mi zatmělo před očima, zavyla jsem. Už jsem jen cítila, jak jsem položila hlavu na studenou desku a pak jsem odplula pryč.

Podle noční můry, která se mi v upravené verzi fakt zdála •-•

Novou kapitolu jste nečekali, co? XD