III.

11 2 0
                                    

Naštěstí pro mě proslov ředitele školy ještě nezačal, takže jsem nemusela podstupovat dalšího trapného pozdního příchodu. Na rozlehlém prostranství za naší školou, kde většina studentů trávila obědové přestávky klábosením nad školním jídlem bylo teď plno. Sáhla jsem si do zadní kapsy od kalhot a vytáhla telefon do kterého jsem vyklepala zprávu pro Richarda, kterého jsem nemohla nikde zahlídnout. Byla jsem ráda že bylo tak krásně dneska, lidé měli dobrou náladu a neházeli po sobě kyselé pohledy jako to bude po zbytek roku. Zabzučel mi telefon, kde stálo že se Richard nachází u jednoho ze stromů vedle lavičky. Mohla jsem to vzít přímo přes dvůr, ale přes hromadu lidí by mi to trvalo nejméně deset minut, takže jsem se rozhodla pro snadnější cestu okolo zdi. Naneštěstí pro mě se okolo budovy drželo bláto po dešti minulé ráno a moje tenisky tak čvachtali v hnědé břečce. Zahlídla jsem Richarda jak se směje na někoho pro mě skrytého. Přiblížila jsem se natolik že jsem mohla vidět onoho vtipálka, ale ten pohled mě docela zarazil. Marcela horečně rozhazovala rukama a ukazovala na různé osoby stojící poblíž ní. Richard otočil hlavu mým směrem a Marcela jeho pohled následovala. Roztáhla ústa do širokého úsměvu, ale já zahlídla tu sekundové znechucení v jejích očích. Mířila jsem rovně ke dvojici a nespouštěla oči z Richarda. Položila jsem mu ruku na rameno a usmála se: ,,Ahoj Marcelo." řekla jsme jejím směrem. ,,Ahoj Evelyn! Jak si se měla celé prázdniny?" spustila jejím sladce pisklavým hláskem. Otevřela jsem pusu a vyšlo ze mě jen něco vzdáleně podobné slovu. Koukla jsem Richardovo směrem s jasně vepsanou otázkou v očích. Odkdy ji zajímá co já dělám?  Richard slabě pokrčil ramena a já se otočila nazpět k ní. ,,Eh... Jo dobrý asi, kdo by si neužíval volna, že?" nervózně jsem se uchechtla. Byla jsem červená až na zadku, ale toho si očividně Marcela nevšímala a obrátila svou pozornost zpět k Richardovi. Rozhlídla jsem se po dvoru zalitém sluníčkem a zahlídla Sergeje. Ten o pár minut obrátil zrak mým směrem také a roztáhl rty do širokého úsměvu a když říkám širokého, tak myslím opravdu širokého. Koneckonců měl snad největší pusu co jsem kdy na kom viděla. Zvedl ruku a rychle na mě zamával, při čemž se rozešel mým směrem. Na chvíli jsem přesunula pohled na ostatní spolužáky zabírající se horečným vyprávěním svých zážitků z prázdnin. Smáli se a objímali, ten pohled jsem si hned zamilovala. V tom mi už před nosem zastavil vysoká blonďatá bytost a na moje tělo dopadl stín. Usmála jsem se: ,,Ahoj Sergeji." řekla jsem s jemným náznakem pobavení v hlasu. ,,Říkal jsem si proč se asi tváříš tak sklesle a tak jsem se rozhodl to jít zjistit a trochu ti rozjasnit chvilku." řekl významným tónem. ,,Tak toho si opravdu vážím a jak si se to přesně rozhodl udělat?" odpověděla jsem sarkasticky a zdvihla jedno obočí. ,,Něco jsem ti přinesl..." začal se hrabat v jeho šedém batohu, mračil se na bordel, který mu bránil najít to co hledal. Nakonec se usmál a vytáhl obdélníkový předmět. Poznala jsem že to je kniha. ,,Přinesl jsem ti tu knihu kterou si nemohla sehnat." podal mi jí a jemně se usmíval. Já si ale jeho obličeje nevšímala, jen jsem nevěřícně civěla na tu knížku a natáhla pro ní ruce, když mi ji podával. Pohladila jsem její tvrdé desky a prohlídla jsem si každičký kus vázání. ,,Jak?...Kde?" vydechla jsem a podívala se pomalu na něho. ,,No říkala si že autorka o město dál dělá osobní přednášku o knize, ale ty se tam nedostaneš protože musíš ten den do práce. Tak jsem si vzal volno a..." nenechala jsem ho domluvit a obejmula ho s knihou stále v ruce. ,,Děkuju.. Tímhle si mi opravdu rozradostnil den snad nejlépe jak by kdy kdo mohl." zamumlala jsem blízko u jeho hrudi. Chtěl ještě něco dodat, ale to se z reproduktorů na zdi školy rozeznělo zapraskání a okamžik potom hlas našeho ředitele. Odtáhla jsem se a naposledy pohlédla na knihu a pak směrem k Richardovi a Marcele. Richard na nás koukal, no spíše na Sergeje. Všimla jsem si jeho zatnuté čelisti a pak až blesků které mu lítali z očí.


Tak III. kapitolka je venku, doufám že se všem líbila. 

Budu moc ráda za každý názor, mějte pěkný zbytek dne kulíšci. <3

The Sunflower (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat