The Sunflower (CZ)

II.

,,Dobrý den, paní Crawfordová.", neobtěžovala se na mě ani promluvit, jen povýšeně pokývla hlavou. Zadívala jsem se za ní, kde její manžel zamykal vchodové dveře, ale neuniklo mi jak po Richovi střelila jedovatým pohledem, když si myslela, že nedávám pozor. Nechtěla jsem se nechat tímto gestem nijak rozhodit, a tak jsem přesunula svůj pohled na pana Crawforda. Tmavé, lehce prošedivělé vlasy měl sčesané dozadu a s Richardovým téměř totožný černý oblek si ladně poupravil. Z jeho tváře nebylo poznat, co si myslí, jeho kamenou tvář měl nacvičenou léty praxe. Nesálalo z něho ani, Richardovo matce tak blízké, opovržení, když mě sjel pohledem. ,,Dobrý den, pane Crawforde.", pronesla jsem, když se postavil vedle jeho manželky. ,,Ahoj Evelyn, rád tě vidím.", jeho pronikavý hlas se mi zařízl do těla jako kudla, stejně jako jeho pohled, kterým mě propaloval. ,,Jak se máš?", začala jsem se pod jeho pohledem ošívat. Nic z toho na co se ptal, ho nezajímalo, jen slušnost, které jsem nejspíš, po protočení očima a rychlém odchodu jeho manželky. nebyla hodna. ,,Moc dobře.", odpověděla jsem stručně. Chtěla jsem se otočit, když se ozval znovu. ,,A jak se má Hannah?", na malinký okamžik jsem v jeho tváři zahlédla náznak zájmu, jako by ho zajímalo jak na to zareaguji. Konverzace s nim mi vždy naháněla husinu, sálala z něho zvláštní energie, jako byste stáli tváří v tvář dravci, který se připravuje k útoku. ,,Vede se jí také dobře.", spěšně jsem dodala. ,,Děkuji za váš čas, ale už musíme vyrazit do školy, abysme to stihli.". Pomalým pohybem přejel očim ze mě, na Richarda, chvíli na sebe hleděli, než nám popřál hezký den a odebral se ke svému autu. Beze slov jsme došli k autu, nasedli a já rychle šlápla na plyn.

Jela jsem jako splašená, sváděla jsem to na čas, který nás tlačil, v hloubi duše jsem ale cítila, jak mi pořád stojí chloupky na zádech, čím více jsme se z toho místa vzdalovali. Richard ani nedutal, věděl co se mi honí hlavou, proč já, jindy tak zakládající si na dodržování pravidel, jedu jako zběsilá i přes povolenou pouze padesátku. ,,Zpomal trošku, ještě máme čas...", řekl uklidňujícím tónem Rich, ve kterém jsem slyšela že ví, proč se snažím tak moc rychle dostat odsud pryč. Vydechla jsem vzduch, který jsem zadržovala snad celou cestu. 

Vjela jsem do ulice, kde sídlila naše škola s tím, že nám zbývá ještě slušných pět minut na dostavení do našich tříd. Chodníky už byly prázdné, většina žáků už poslušně seděla na svých místech. Všimla jsem si až jedné osoby, okolo které jsme projeli. Pravděpodobně mířil do stejné školy jako my, ale o to že přijde o něco pozdě, si na rozdíl od nás starost nedělal. Ticho mezi námi nebylo trapné, Richard chápal, jak setkání s jeho rodiči beru. Koneckonců, času na vyprávění našich zážitků bude dost. 

Zaparkovala jsem svoje malé autíčko na parkovišti, s tím, že na nás zbylo snad to nejvzdálenější místo od školy široko daleko. ,,Tak to jsem zvědavá jak to stihneme, já ani nevím kde mám první hodinu být.", prohodila jsem frustrovaně při zbrklém vystupováním z auta a několikrát nepovedeném strčení klíče do zámku. Vzal mi z ruky klíče a ladným pohybem auto zamkl. ,,Evelyn, jsi v pořádku?", chytl mě za ramena a podíval se mi do očí. Zhluboka jsem se nadechla a kývla hlavou. Přitáhl si mě do obětí. Stiskla jsem záda a odstrčila se od něj. ,,Budu v pohodě, slibuju. Teď na to není čas, musíme do školy, jsi zapomněl?", snažila jsem se odlehčit situaci a odvést pozornost od mých třesoucích se dlaní. Ustaraně kývl hlavou a pustil mě. Při chůzi jsem vytáhla svůj mobil z kapsy a koukla se na číslo třídy ve které bych už dávno měla sedět. Na štěstí pro mě, třída se nacházela téměř u vchodu. ,,Ještě ti napíšu!", zakřičel na mě z dálky Richard, hlasem rozléhajícím se snad po celé chodbě, která již zela prázdnotou. 

Zaklepala jsem na dveře od mé třídy, načež jsem vstoupila dovnitř. Zrak všech lidí ve třídě se obrátil na mě, což by nebyl takový problém, kdyby ten můj neulpěl na mračící se učitelce před bílou tabulí. ,,Dobrý den, moc se omlouvám paní Berkleyová, ale zdržela mě zácpa ve městě, proto jsem nebyla schopná dostavit se na první hodinu zavčasu.", vystrouhla jsem chabý úsměv, pokoušejíc se paní Berkleyovou obměkčit. ,,Zácpa, jménem Richard Crawford, se kterým jste se, i přes povinnost dávno sedět na svém zadku tady ve třídě, objímala na parkovišti?", zvedla jedno obočí a třída se uchechtla. Zadívala jsem se z okna, na opravdu výstavní výhled na mé auto, zaparkované na parkovišti. ,,Emm...", cítila jsem, jak mi stoupá krev do obličeje, kvůli přistižení při lhaní. ,,Sedněte si a ať už se to příště neopakuje." odbyla mě rukou učitelka tmavší pleti. Sklopila jsem zrak a sedla si na jediné volné místo, a to v první řadě hned u okna. Nestihla jsem si ani prohlídnout zbytek mé třídy, se kterou budu trávit hodiny Ekonomiky po zbytek roku. Snažila jsem vypadat zaujatě, aby mě naše vyučující hned nezařadila do skupinky nedochvilných lajdáků, i tak jsem se ale nemohla udržet pozornost na vyučujícím, který dostal za úkol nás seznámit s novými změnami ve školním řádu a o plánovaných akcích na tento rok. 

Ani jsem se nenadála a v celé škole se rozezněl zvonek. Třída nečekala až vyučující domluví a začala se zvedat ze svých židlí a pospíchat ven. Já nijak nespěchala. Počkala jsem, až se třída vyprázdní, než jsem se začala zvedat ze své židle. Paní Berkleyová už čekala u dveří, aby mohla odejít, což jí řád povoloval až po opuštění třídy posledním žákem. Přidala jsem do kroku, protože jsem ji nechtěla zdržovat ještě déle. S úsměvem jsem pronesla na shledanou, když jsem ji ve dveřích míjela. Očekávala jsem že za mnou zaklapne dveře a s větrem v zádech zamíří k východu ven z budovy školy. Ona však svůj zrak obrátila zpět do vnitřku třídy. Z jejího chování bylo zřetelně poznat, že tento úkol, který jsou učitelé povinni dodržovat, jí moc radosti nepřináší. Nevědomky jsem zpomalila a přes rameno zahlídla kluka procházejícího šoupajíc nohama okolo učitelky stojící u dveří. Ušklíbl se na její zamračený pohled a pak přesunul zrak na mě, s čímž jsem si přitáhla popruhy batohu dolů a rychlým krokem pospíchala na dvůr školy.