Moje sbírka SNŮ

Racci a třešně

Ve středu odpoledne,
schyluje se k dešti,
sedíce na stromě,
proč bychom ven nešli.

Plody jsou červené,
leč chutnají kysele.
Přesto je jíme,
i když ústa kroutíme.

Ale dobře se máme,
přejídat se neostýcháme.
A u toho si povídáme,
tak dlouho už se známe,
a přec řeč společná nevázne.

Pak vydáme se dál,
k řece, v ten předaleký kraj.
Kolem stromů s mlhou,
kterou trousí s ozvěnou.

Tichounce vánek šeptá
a vůbec se nás neptá,
zda déšť, který nám nese
zastihne nás v lese.

Bouřka nám však nevadí
z dálky šumí kapradí
a nese předzvěst temna.

Pak ostrý zvuk
to ticho před bouří rozsekl.
Ptám se, co je to za hluk,
který nás obě trochu lekl.

Bílý pták na obloze se vznáší,
a mám pocit, že trochu se z něj práší.
Jen racek to ale jest,
jak ukáže dávná pověst.
A chechtá se na nás zpoza hvězd.

Naše cesta nekončí tím,
až na konec světa kráčím,
s mým soul-mates po boku,
který rozumí mému soutoku,
dvou duší.

Kam až povede ta pouť,
která nenechá nás plout,
v silném víru dnešního světa,
a po křehkých andělech je veta.

Ale my se nenecháme,
i když nám to srdce láme,
K nebi vzhůru hledíme,
na zázraky věříme,
i když možná je už pozdě.

Pak, když už naděje skomírá,
před námi se prostírá,
opuštěný objekt,
a děsivý má efekt,
když déšť začíná.

Co kdysi dělo se tu,
pláč svázaných duší,
tu bolest nikdo netuší,
protože to lidi dovedli je tu.

Kachličky až ke stropu,
z minulosti dusotu
mi běhá mráz po zádech,
když dojde mi, co bylo na zdech.

Opuštěná jatka jsou to.
Zachvátí mě smutno,
z toho kolik životů,
tu padlo pro naši dobrotu.

Tichý déšť kape na parapety,
jak stoupáme vzhůru,
až na zchátralou půdu,
kde bubny zní,
v tom pláči posledním.

Tři schodiště a stále výš,
až nahoru, na dřevěný pranýř.
Rozbité okno a římsa vratká,
a myšlenka na pád vrtkavá,
mě vůbec neděsí.

Ta volnost ve vzduchu láká mě,
a přesto slézám opatrně,
abych nezpůsobila neštěstí,
jenž rodina mi neodpustí,
díky jejich velké lásce.

Jediný kdo mi rozumí,
mě čeká dole v přízemí.
Dva blázni co se hledali
až jednoho dne se setkali.
Dopadne to dobře?

Rozhovor až do noci,
není už nám pomoci.
Dojmy, pojmy, myšlenky,
pozorujem rybenky,
Jak prohání se v noci.

Pak ještě krevní přísaha,
co bratry z nás činila.
Tak skončil ten den bratrství,
za zpěvu racků a třešní.