Poezie světla noci

sklíčená sedmikráska

Přišla jí zpráva,

jednou zvečera,

kdy její zapomenutá kamarádka,

skoro brečela.

Ve zprávě se psalo,

že už je dokonáno.

Prý já už se nebavím s ní,

A ona o mě už ani nesní.

Donutila jsem ji,

na mě zapomenout,

aniž bych chtěla,

a naše kamarádství temnota pozřela.

Te euforie štěstí,

prý už je dávno pryč.

Jak to, že jsem to neviděla?

Jak to, že má pravdu?

Jak to, že jsem ji opustila?

Když mě potřebovala.

Pod pozlátkem nových přátel,

drog a cigaret,

jsem ji nechala zapadat prachem zapomnění.

Je mi to moc líto drahá,

vím že už to nenapravím,

i když ti opak tvrdím.

Utěšit tě,

aby ses už netrápila.

Jenže ty už se netrápíš,

už sis na to zvykla.

Chci ti jen podvědomě znovu ublížit,

aby ses mohla

 jak smutná sedmikráska pod sněhem sklíčit.

Promiň mi to, zas a znova,

je ta omluva stále opravdová?

-z pohledu jiné