*설탕 & sugar*

.3 - večer první: magnety.

*Hoseok* 

Chvíli trvalo, než se oba nápoje připravily a tak jsme zatím vybrali místo, já chtěl spíše k nějakému menšímu stolku pro dvě osoby, byly tam jen dvě židle naproti sobě, neměl bych tak starosti o nějaké naší blízkosti, on vybral ale jinak. Rozhodl, že se posadíme do jednoho z boxů, kde byla jedna dlouhá lavice potažená červenými měkkými polštáři, box byl zakroucen do půlkruhu, a tak jsem se alespoň uklidňoval, že si sedneme každý na kraj, abych byli naproti sobě. 

Zatímco on se šel posadit, já stal celý roztržitý u kávovaru a snažil se najít poslední kousky nějakého vnitřního klidu, který ale nikde nebyl k nalezení. Myslel jsem si, že už si na něj začínám zvykat a dokonce se mi podařilo uklidnit své tělo, ruce se mi přestaly klepat a srdce se zpomalilo na normální rychlost. Vše se ale vrátilo na staré koleje, když byla jeho káva již hotová a já ji vyndaval na linku vedle stroje. Hned jsem pocítil tu známou hořkou vůni kávy, která provoněla celou cukrárna, v mém okolí se ale objevilo ještě jedno aroma a v tu chvíli jsem myslel, že to se mnou šlehne. Vedle mých rukou, které pokládali šálek teplého nápoje kousek vedle, se objevily i cizí, kterých jsem se upřímně lekl. Neslyšel jsem ho vůbec přicházet a už vůbec nečekal, že si dovolí jít za pokladnu, kam zákazníci nemohli, už sice byl čas zavíračky, no i tak. 

Do nosu mě uhodila jeho vůně, v periferním vidění jsem zahlédl, že si sundal sako a teď tu byl jen ve svetru s vyhrnutými rukávy po lokty, ve kterém byl snad ještě přitažlivější. Aniž bych si toho všiml, zadržel jsem dech a přestal vnímat všechno okolo, než jeho blízkost, stačilo totiž jen málo a dotkl bych se svými zády jeho hrudě, jelikož ulička byla moc stísněná a my se vedle sebe nemohl vejít, stál půlkou svého těla za tím mým. Znovu do reality mě vytrhlo až zapípání, značící, že je už i čokoláda hotová. S lehkým trhnutím jsem natáhl paže ke stroji a vypl ho, vyndajíc i svůj hrníček, pokládajíc ho na podšálek, stejně jako jeho předchozí. Než jsem ho stihl ale zvednout, objevila se jeho druhá ruka a chytil malý talířek i mého šálku, nad čím jsem jen nakrčil nespokojeně obočí, opět to dělal, zbytečná malá, přesto ale romantická gesta. 

Hned poté se s oběma hrníčky rozešel k vybranému místu a položil je na stůl, hned vedle sebe, přímo doprostřed boxu. Zděšeně jsem na to hleděl, takto budeme sedět přímo na sobě nalepení. On už se posadil, no já se ještě rozešel ke vchodovým dveřím, abych obrátil cedulku na ,zavřeno' a pro jistotu zamkl, nijak si neuvědomujíc, že bych si měl nechat nějaký únikový východ. 

Když jsem se vrátil, on už v klidu seděl a míchal svou kávu lžičkou, já se tedy nejistě posadil z druhé strany lavice, nechávajíc mezi námi alespoň půl metrů. On se na mě jen pobaveně díval a usmál se. ,,Štítíš se mě? Pojď blíž." poklepal na sedačku vedle sebe, a tak mi došlo, že on vážně chce, abych na něm byl nalepený bez jediné větší mezery. Přestože jsem si nebyl úplně jistý, jestli je tohle správná cesta, jak se poznat, se sklopeným pohledem jsem ho poslechl a přišoupl se na místo, které ukazoval. Kdyby to byl někdo jiný, už bych ho poslal někam, kdyby to nebyl zrovna on, nezažíval bych ty divné pocity, matoucí reakce a chování mého těla. Jak je možné, že zažívám něco takového? Ještě nikdy se to nestalo, s nikým. Kam tak najednou zmizel ten Hoseok, který ještě před týdnem tvrdil, že nemá čas a ani chuť na nějaký vztah? 

Letmo jsem se na něj podíval a uviděl jeho nadmíru spokojený úsměv, musel jsem se chtě nechtě usmát také. Nohy jsem si v kotnících překřížil a jednu ruku nechal položenou na svém stehně, druhou natáhl a poprvé zamíchal i já svůj nápoj, který hned zavoněl a smíchal své aroma s tím, které na rozdíl vytvářela jeho káva. Cítil jsem celou dobu, že se na mě dívá, no nic nedělal, nic neříkal a já tak zakročil. Jemně jsem se opřel zády o sedačku a podíval se na jeho obličej, kdy on hned využil šance a lapil můj pohled. Opět mi vypadla slova a já jen omámeně hleděl do jeho očí, temných, s odleskem karamelové barvy, plných zájmu a něhy, kterou měl v plánu někomu dát, mně.